Sebepodpora vs. vyhýbavost

Sebepodpora nás připraví na zvládnutí situace:

• Respektuje limity: Bere v úvahu naši energii a kapacitu.
• Má smysluplný cíl: Pomáhá nám udržet pohodu a dlouhodobě přispívá k řešení problému.
• Je proaktivní: Umožňuje plánovat a hledat řešení místo odsouvání.

Příklad: Místo ignorování školního projektu si stanovíme malý cíl – věnujeme mu 30 minut denně. Tento krok sníží stres a posune nás dál.

Vyhýbavost odsouvá nepříjemné věci bez jejich řešení:

• Odkládá důležité úkoly: Často pod záminkou, že teď „není ten správný čas“.
• Zvětšuje problémy: Čím déle problém odkládáme, tím těžší je ho vyřešit.
• Vyvolává stres a vinu: Krátkodobá úleva z úniku se často mění v dlouhodobý stres.

Příklad: Neotevřeme zprávu od učitele, protože se bojíme, že obsahuje špatné zprávy. Tento krok nás sice na chvíli uklidní, ale problém nezmizí.

Položme si tyto otázky:

• Pomůže mi toto rozhodnutí zvládnout situaci lépe později?

• Vyhýbám se tomu jen proto, že je to nepříjemné?

• Bude mi tento krok dlouhodobě ku prospěchu?

Příklad: Když odložíme nepříjemný rozhovor s kamarádem, zeptejme se:
„Potřebuju čas na zklidnění, nebo se jen bojím konfliktu?“

1. Stanovit si malé kroky: Sebepodpora může zahrnovat rozdělení velkých úkolů na menší části.
   Příklad: Místo přípravy celé prezentace si dnes napíšeme osnovu a zbytek necháme na zítra.
2. Dát si čas na odpočinek: Sebepodpora znamená dobít energii, abychom mohli výzvám lépe čelit.
   Příklad: Po hodině učení si dopřejeme pauzu, která nás osvěží.
3. Získat perspektivu: Třeba vyhledat podporu u kamaráda nebo člena rodiny.
   Příklad: Sdílíme svůj stres z tanečních a hledáme nové způsoby, jak ho zvládnout.