Románský sloh

Románský sloh vznikl v 10. století na území západní a jižní Evropy. Vycházel z kultury antického Říma, od čehož byl odvozen jeho název „románský“. Na české území se tento sloh dostává až v průběhu 12. století.

Románská architektura

Stavby a celý vývoj slohu byly ovlivněny vývojem v jednotlivých zemích. Typickými stavbami byly rotundy a baziliky. Rotunda má kruhový půdorys a často je u ní i půlkruhový výklenek, který se nazývá apsida. Bazilika je obdélníkového půdorysu, který je dělen na několik částí, které nazýváme lodě.

Dalšími znaky románského slohu jsou:

• mohutné zdi,
• sdružená okna rozdělená sloupky.
• zdobené sloupy a
• portály, tey zdobené vstupy.

Dalšími stavbami, které u nás můžeme v románském slohu najít, jsou hrady, kamenné mosty nebo kláštery.

Zdi byly zdobeny freskami. Jednalo se o barevné malby do vlhké omítky. U nás je jimi proslavena rotunda svaté Kateřiny ve Znojmě, na jejíž zdech jsou ztvárněni přemyslovští panovníci.

Románské písemnictví

Hlavním jazykem této doby byla latina. Knihy vznikaly v klášterech ručním přepisováním na pergamen v přímo k tomu určených skriptoriích. Prvnímu zdobenému písmenu na stránce říkáme iniciála a ilustracím v knihách iluminace.

Typickým dílem této doby jsou kroniky a legendy. Autorem Kroniky české je Kosmas, kniha je napsána v latině. Jedná se o nejstarší českou kroniku, která popisuje dějiny od stavby Babylonské věže a pokračuje až do doby Kosmova života.