Kretschmerova typologie osobnosti

Ernst Kretschmer (1888–1964) byl německý psychiatr, který se zabýval vztahem mezi tělesnou konstitucí a osobností. Vycházel z pozorování pacientů s psychickými poruchami a zjistil, že určité tělesné typy mohou být častěji spojeny s určitými temperamentovými rysy. Jeho teorie představovala jeden z prvních pokusů o propojení biologie s psychologií osobnosti.

Kretschmerovy tělesné typy a jejich temperamenty

Kretschmer rozdělil lidi do tří hlavních tělesných typů, které spojil s odpovídajícími temperamentovými rysy:

1. Astenik
   • Štíhlá postava, dlouhé končetiny, slabší muskulatura.
   • Typické rysy: introverze, citlivost, sklon k hloubavosti a analytickému myšlení.
   • Příbuzný temperament: Schizotymní (zaměřený do sebe, racionální, někdy chladný a nepřizpůsobivý).
   • Možná psychická porucha: Schizofrenie.
2. Pyknik
   • Zakulacená postava, větší sklon k ukládání tělesného tuku.
   • Typické rysy: společenskost, emoční stabilita, sklony k dobrosrdečnosti.
   • Příbuzný temperament: Cyklotymní (vstřícný, společenský, emocionálně proměnlivý).
   • Možná psychická porucha: Bipolární porucha.
3. Atletik
   • Svalnatá postava, širší ramena, pevná stavba těla.
   • Typické rysy: vytrvalost, sebeovládání, vnitřní stabilita, sklony k rigidnímu chování.
   • Příbuzný temperament: Viskózní (epileptoidní) (praktičtí, disciplinovaní, mohou mít sklon k tvrdohlavosti a impulzivitě).
   • Možná psychická porucha: Epilepsie.

Základní temperamentové typy

• Schizotymní temperament (astenik) – chladný, uzavřený, introvertní, logický, sklon k izolaci.
• Cyklotymní temperament (pyknik) – společenský, emocionálně proměnlivý, dobrosrdečný, náladový.
• Viskózní temperament (atletik) – klidný, ovládající se, vytrvalý, sklon k rituálnímu chování.

Kretschmerova teorie byla průkopnická v hledání biologických souvislostí osobnosti, ale dnes ji většina psychologů považuje spíše za historický model. Její důraz na tělesnou konstituci jako hlavní faktor osobnosti byl zpochybněn moderními vědami, ale zůstává důležitou součástí vývoje psychologických teorií.