Holokaust označuje systematické pronásledování a hromadného vyvražďování nacistickým Německem. Nejčastěji se takto označuje vyvražďování Židů, mnohdy se však používá i pro perzekuci Romů, osob s postižením, homosexuálů či politických odpůrců. Celkem bylo během vlády Adolfa Hitlera v rámci takzvaného konečného řešení židovské otázky zavražděno okolo 6 milionů Židů. Dohromady bylo zavražděno 11 až 17 milionů lidí.
Diskriminace Židů
Nacistická strana se v Německu proti Židům vymezovala již od svého vzniku. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci postupně svá zaměstnání ztráceli vědci, lékaři, umělci i právníci židovského původu.
Základem pro pozdější vyloučení všech Židů ze společnosti se staly Norimberské zákony vydané v roce 1935 v Německu. Židé byli postupně zbaveni všech občanských práv a bylo jim zakázáno mnoho běžných věcí, jako například chodit na některá veřejná místa jako jsou parky nebo náměstí, navštěvovat divadla, kina či kavárny a jezdit v jiném než posledním vagonu ve vlaku. Byl jim zabavován majetek, výrazně omezena možnost nakupovat (i základní potraviny) či chovat domácí zvířata.
Křišťálová noc
V noci z 9. na 10. listopadu 1938 proběhl v celém Německu protižidovský pogrom nazývaný jako Křišťálová noc. Během něj jednotky SA a někteří obyvatelé Německa ničili židovské obchody (svůj název získala tato událost právě od rozbíjejících se skleněných výloh) a vypalovali synagogy. Židé byli zatýkání a posílání do již existujících koncentračních táborů, přibližně sto Židů bylo zavražděno.
Obdobná opatření jako v Německu se po vzniku Protektorátu začala týkat i Židů žijící na území bývalého Československa.
Konečné řešení
Na začátku roku 1942 zástupci Německa na konferenci ve Wannsee definitivně rozhodli o úplné likvidaci Židů v Evropě. K tomuto účelu byla dobudována síť koncentračních a vyhlazovacích táborů, do kterých byly Židé přiváženi transporty (obvykle přecpanými vlaky původně určenými pro dobytek) z ghett, kde byli shromažďováni.
Zatímco v koncentračních táborech vězni za nelidských podmínek pracovali, vyhlazovací tábory sloužily k systematickému vyvražďování nejčastěji v plynových komorách.
Významné lokality:
- Osvětim (Auschwitz. Polsko): jeden z největších komplexů koncentračního a vyhlazovacího tábora za 2. světové války
- Dachau (Německo): první koncentrační tábor, zřízený už roku 1933 pro politické odpůrce nacistů
- Chelmno (Polsko): první vyhlazovací tábor, jako první začal využívat k usmrcování plyn, zavražděny zde byly mimo jiné děti z Lidic a Ležáků
- Ravensbrück (Německo): koncentrační tábor především pro ženy, do kterého byly poslány např. ženy z Lidic
- Mauthausen (Rakousko): jeden z největších komplexů primárně koncentračních táborů, často zde končili političtí vězni a vzdělanci
- ghetto Terezín (Protektorát): sběrný tábor pro židovské obyvatelstvo na území Protektorátu
- Lety u Písku a Hodonín u Kunštátu (Protektorát): koncentrační tábory pro české Romy
Příběh Nicholase Wintona
Nicholas Winton byl britský humanitární pracovník, který před prokupnutím 2. světové války v roce 1939 zorganizoval záchranu 669 převážně židovských dětí z nacisty okupovaného Československa. Podařilo se mu zařídit pěstounské rodiny i všechny dokumenty tak, aby děti mohly odcestovat vlakem z Prahy do bezpečí do Velké Británie.
Jeho úsilí zůstalo dlouho neznámé, protože o svých činech mlčel; pravda vyšla najevo až v roce 1988, když jeho žena objevila schované záznamy o dětech. Dnes je Nicholas Winton oslavován jako hrdina, jehož odvaha a organizovanost zachránily stovky životů.