Druhá světová válka

Druhá světová válka byl celosvětový konflikt, který se odehrával v letech 1939 až 1945. Šlo o rozsahem největší a nejničivější válečné střetnutí v dějinách lidstva.

Příčiny a předpoklady války

Nespokojenost Německa s výsledkem 1. světové války a Velká hospodářská krize postupně vedly k tomu, že se v zemi dostal k moci Adolf Hitler a jeho nacistická strana. Pod jeho vládou začalo Německo postupně zbrojit (což mělo po 1. světové válce zakázáno) a obsazovat bez boje okolní státy (Rakousko, Československo). Francie a Velká Británie proti tomu ze strachu z války nezasáhly.

Bojující strany

• Německo bojovalo společně s Itálií (vedenou Benitem Mussolinim) a Japonskem. Dohromady jim říkáme Osa Berlín-Řím-Tokio.
• Oproti nim stála Francie a Velká Británie. Po napadení americké námořní základny Pearl Harbor Japonskem se na jejich stranu aktivně přidávají USA. Dohromady je označujeme jako Spojence.

Sovětský svaz měl nejprve s Německem smlouvu o neútočení a sám v Evropě rozšiřoval své území. Po napadení Německem se přidal na stranu Spojenců.

Situace v českých zemích

Československo ještě před začátkem druhé světové války odevzdalo Německu na základě Mnichovské dohody Sudety, v březnu 1939 se pak oddělilo samostatné Slovensko a zbytek státu, tedy Čechy a Moravu, obsadila německá armáda. Vznikl tak Protektorát Čechy a Morava pod správou Německa.

Odpor proti německé nadvládě měl různé podoby na území Protektorátu i v zahraničí. Největší akcí československého odboje byl úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V důsledku toho byly vypáleny obce Lidice a Ležáky.

Konec války a její následky

Po vylodění ve francouzské Normandii (Den D, 1944) byla obnovena západní fronta (která skončila v roce 1940, když Německo dobylo celou Francii), proti Německu se tedy bojovalo jak na západě (vojska Velké Británie, USA, Francie a dalších), tak na východě (vojska Sovětského svazu).

Válka v Evropě skončila v květnu 1945. Československo bylo z většiny (včetně Prahy) osvobozeno vojsky Sovětského svazu přicházejícího z východu, jihozápadní Čechy byly osvobozeny americkou armádou. Armády se zastavily na předem domluvené demarkační linii.

Ve světě skončila válka v září 1945 poté, co byly na japonská města Hirošima a Nagasaki shozeny atomové bomby a Japonsko se vzdalo.

Válka s sebou přinesla obrovské ztráty na životech nejen vojáků. Nacisté během války systematicky vraždili Židy a jiné menšiny v koncentračních a vyhlazovacích táborech. Této politice státem organizovaného vyvražďování říkáme holokaust.

Tzv. druhá republika, tedy Československo po odevzdání části pohraničí Německu a Maďarsku, skončila v polovině března 1939, kdy se nejprve osamostatnil Slovenský štát a následně bylo celé zbývající území vojensky okupováno nacistickým Německem. To zde 16. března 1939 zřídilo tzv. Protektorát Čechy a Morava, formálně autonomní část Německa, která se ale musela řídit rozhodnutími vlády Třetí říše. Období Protektorátu končí s koncem 2. světové války 8. května 1945.

Správa Protektorátu

Státním prezidentem Protektorátu byl po celou dobu jeho existence Emil Hácha. Skutečnou moc ve státě však neměl on ani předseda vlády, ale říšský protektor jmenovaný přímo Hitlerem. Tím byl dlouho Konstantin von Neurath. Pro údajnou shovívavost k Čechům byl v roce 1941 dosazen zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Velký vliv na chod země měl v pozdějších fázích války i německý státní ministr pro Protektorát Karl Hermann Frank.

Parlament v Protektorátu neexistoval, vláda tedy vydávala nařízení, která měla platnost zákona. Říšský protektor měl však právo veškerá nařízení vetovat i vydávat svá vlastní. Byla povolena jen jedna česká politická strana a to Národní souručenství.

Československý odboj

Nesouhlas s okupací a koncem samostatného Československa se prakticky ihned přetvořit do odbojových hnutí.

Největší akcí zahraničního i domácího odboje byl útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zvaný operace Anthropoid. Jozef Gabčík a Jan Kubiš, čeští parašutisté vycvičeni pro tento úkol ve Velké Británii, zvládli 27. května 1942 i přes problémy Heydricha smrtelně zranit. Společně s dalšími parašutisty se poté nějakou dobu skrývali v kryptě pravoslavném kostele Cyrila a Metoděje v Praze, jejich úkryt byl však na základě udání jiného parašutisty Karla Čurdy prozrazen. Všech sedm příslušníků odboje zemřelo během boje o kryptu.

Smrt prominentního nacisty měla pro obyvatelstvo Protektorátu dalekosáhlé následky. Šlo například o:

• popravy v rámci tzv. heydrichiádě, často za schvalování atentátu,
• vypálení obce Lidice a Ležáky, či
• zavraždění všech, u kterých bylo podezření, že pomáhali parašutistům.

Na základě této akce ale zároveň Velká Británie odvolala Mnichovskou dohodu a posléze slíbila i obnovení poválečného Československa v předmnichovských hranicích.

Konec války v Protektorátu

Území Protektorátu, ze kterého posléze vzniklo opět Československo, bylo postupně osvobozováno od března do května 1945. Většinu území včetně Prahy osvobodila z východu přicházející armáda SSSR, jih a jihozápad osvobodila americká armáda. Ta se zastavila na předem stanovené demarkační čáře, která vedla přibližně městy Český Krumlov, Písek, Plzeň (osvobozeny USA) a Karlovy Vary (osvobozeny SSSR).

Ač si konec války připomínáme státním svátkem 8. května, kdy Německo kapitulovalo, poslední boje skončily až 11. května 1945.

Holokaust označuje systematické pronásledování a hromadného vyvražďování nacistickým Německem. Nejčastěji se takto označuje vyvražďování Židů, mnohdy se však používá i pro perzekuci Romů, osob s postižením, homosexuálů či politických odpůrců. Celkem bylo během vlády Adolfa Hitlera v rámci takzvaného konečného řešení židovské otázky zavražděno okolo 6 milionů Židů. Dohromady bylo zavražděno 11 až 17 milionů lidí.

Diskriminace Židů

Nacistická strana se v Německu proti Židům vymezovala již od svého vzniku. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci postupně svá zaměstnání ztráceli vědci, lékaři, umělci i právníci židovského původu.

Základem pro pozdější vyloučení všech Židů ze společnosti se staly Norimberské zákony vydané v roce 1935 v Německu. Židé byli postupně zbaveni všech občanských práv a bylo jim zakázáno mnoho běžných věcí, jako například chodit na některá veřejná místa jako jsou parky nebo náměstí, navštěvovat divadla, kina či kavárny a jezdit v jiném než posledním vagonu ve vlaku. Byl jim zabavován majetek, výrazně omezena možnost nakupovat (i základní potraviny) či chovat domácí zvířata.

Obdobná opatření jako v Německu se po vzniku Protektorátu začala týkat i Židů žijící na území bývalého Československa.

Konečné řešení

Na začátku roku 1942 zástupci Německa na konferenci ve Wannsee definitivně rozhodli o úplné likvidaci Židů v Evropě. K tomuto účelu byla dobudována síť koncentračních a vyhlazovacích táborů, do kterých byly Židé přiváženi transporty (obvykle přecpanými vlaky původně určenými pro dobytek) z ghett, kde byli shromažďováni.

Zatímco v koncentračních táborech vězni za nelidských podmínek pracovali, vyhlazovací tábory sloužily k systematickému vyvražďování nejčastěji v plynových komorách.

Významné lokality:

• Osvětim (Auschwitz. Polsko): jeden z největších komplexů koncentračního a vyhlazovacího tábora za 2. světové války
• Dachau (Německo): první koncentrační tábor, zřízený už roku 1933 pro politické odpůrce nacistů
• Chelmno (Polsko): první vyhlazovací tábor, jako první začal využívat k usmrcování plyn, zavražděny zde byly mimo jiné děti z Lidic a Ležáků
• Ravensbrück (Německo): koncentrační tábor především pro ženy, do kterého byly poslány např. ženy z Lidic
• Mauthausen (Rakousko): jeden z největších komplexů primárně koncentračních táborů, často zde končili političtí vězni a vzdělanci

• ghetto Terezín (Protektorát): sběrný tábor pro židovské obyvatelstvo na území Protektorátu
• Lety u Písku a Hodonín u Kunštátu (Protektorát): koncentrační tábory pro české Romy