Dynamické teorie osobnosti se zaměřují na vývoj a strukturu osobnosti jako neustále se měnící proces ovlivněný nevědomými faktory. Mezi nejvýznamnější představitele těchto teorií patří Sigmund Freud, Carl Jung a Alfred Adler, kteří se zabývali vlivem nevědomí, vnitřních konfliktů a sociálních faktorů na lidské chování.
Freudova psychoanalýza
Sigmund Freud (1856–1939) je považován za zakladatele psychoanalýzy. Tvrdil, že lidské chování je ovlivněno nevědomými pudy a vnitřními konflikty mezi třemi složkami osobnosti:
- Id – primitivní, nevědomá část osobnosti řízená principem slasti, která usiluje o okamžité uspokojení potřeb.
- Ego – prostředník mezi id a superegem, který se řídí principem reality a hledá způsoby, jak splnit potřeby id realistickým způsobem.
- Superego – morální část osobnosti obsahující vnitřní normy a hodnoty, které se vyvíjejí během dětství.
Psychosexuální vývoj podle Freuda
Freud popsal pět fází vývoje osobnosti, z nichž každá se zaměřuje na jinou oblast tělesného uspokojení. Pokud se dítě v některé fázi „zasekne“ (fixace), může to ovlivnit jeho osobnost v dospělosti.
1. Orální fáze (0–1 rok)
- Zaměření na uspokojení skrze ústa (kojení, sání).
- Fixace může vést k závislostem (přejídání, kouření, sklon k pasivitě).
2. Anální fáze (1–3 roky)
- Zaměření na ovládání vyměšování (nočník, kontrola).
- Fixace může vést buď k přílišné přísnosti a perfekcionismu (análně retentivní typ), nebo k chaotickému chování (análně expulzivní typ).
3. Falická fáze (3–6 let)
- Formování vztahu k autoritám, rozvoj identity a sexuální zvědavost.
- Dítě prochází Oidipovským komplexem (u chlapců) nebo Elektriným komplexem (u dívek) – dítě se identifikuje s rodičem stejného pohlaví.
- Fixace může vést k problémům se sebevědomím nebo vztahy.
4. Latentní fáze (6–12 let)
- Sexualita je potlačena, dítě rozvíjí sociální dovednosti a intelekt.
- Toto období není spojeno s fixací, ale může ovlivnit vývoj sociálních vztahů.
5. Genitální fáze (puberta a dospělost)
- Sexualita a vztahy se stávají hlavními motivacemi.
- Zdravý vývoj vede k vyrovnané osobnosti a schopnosti navázat intimní vztahy.
Jungova analytická psychologie
Carl Jung (1875–1961) byl původně Freudovým žákem, ale později se od něj odchýlil. Rozšířil koncept nevědomí tím, že kromě individuálního nevědomí popsal kolektivní nevědomí – hlubší vrstvu psychiky, kterou sdílejí všichni lidé a která obsahuje archetypy (univerzální vzorce chování a myšlení).
Mezi nejvýznamnější archetypy patří:
- Stín – temná stránka osobnosti, kterou si člověk nechce přiznat.
- Persona – „maska“, kterou člověk ukazuje světu a která se přizpůsobuje společenským očekáváním.
Jung také rozdělil lidi na introverty (zaměřené na vnitřní svět, myšlenky a pocity) a extraverty (orientované na vnější svět a sociální interakce).
Adlerova individuální psychologie
Alfred Adler (1870–1937) zdůrazňoval sociální faktory a pocit méněcennosti jako hlavní hnací sílu lidského chování. Tvrdil, že každý člověk se snaží překonat své slabosti prostřednictvím kompenzace – například člověk, který se v dětství cítil slabý, může usilovat o dokonalost a úspěch v dospělosti.
Adler se od Freudovy psychoanalýzy odklonil a věřil, že osobnost je utvářena spíše sociálními vztahy než nevědomými pudy.
Dynamické teorie osobnosti měly zásadní vliv na psychologii a dodnes pomáhají chápat lidskou psychiku, motivaci a vývoj osobnosti.