Dynamické teorie osobnosti

Dynamické teorie osobnosti se zaměřují na vývoj a strukturu osobnosti jako neustále se měnící proces ovlivněný nevědomými faktory. Mezi nejvýznamnější představitele těchto teorií patří Sigmund Freud, Carl Jung a Alfred Adler, kteří se zabývali vlivem nevědomí, vnitřních konfliktů a sociálních faktorů na lidské chování.

Freudova psychoanalýza

Sigmund Freud (1856–1939) je považován za zakladatele psychoanalýzy. Tvrdil, že lidské chování je ovlivněno nevědomými pudy a vnitřními konflikty mezi třemi složkami osobnosti:

• Id – primitivní, nevědomá část osobnosti řízená principem slasti, která usiluje o okamžité uspokojení potřeb.
• Ego – prostředník mezi id a superegem, který se řídí principem reality a hledá způsoby, jak splnit potřeby id realistickým způsobem.
• Superego – morální část osobnosti obsahující vnitřní normy a hodnoty, které se vyvíjejí během dětství.

Psychosexuální vývoj podle Freuda

Freud popsal pět fází vývoje osobnosti, z nichž každá se zaměřuje na jinou oblast tělesného uspokojení. Pokud se dítě v některé fázi „zasekne“ (fixace), může to ovlivnit jeho osobnost v dospělosti.

Jungova analytická psychologie

Carl Jung (1875–1961) byl původně Freudovým žákem, ale později se od něj odchýlil. Rozšířil koncept nevědomí tím, že kromě individuálního nevědomí popsal kolektivní nevědomí – hlubší vrstvu psychiky, kterou sdílejí všichni lidé a která obsahuje archetypy (univerzální vzorce chování a myšlení).

Mezi nejvýznamnější archetypy patří:

• Stín – temná stránka osobnosti, kterou si člověk nechce přiznat.
• Persona – „maska“, kterou člověk ukazuje světu a která se přizpůsobuje společenským očekáváním.

Jung také rozdělil lidi na introverty (zaměřené na vnitřní svět, myšlenky a pocity) a extraverty (orientované na vnější svět a sociální interakce).

Adlerova individuální psychologie

Alfred Adler (1870–1937) zdůrazňoval sociální faktory a pocit méněcennosti jako hlavní hnací sílu lidského chování. Tvrdil, že každý člověk se snaží překonat své slabosti prostřednictvím kompenzace – například člověk, který se v dětství cítil slabý, může usilovat o dokonalost a úspěch v dospělosti.

Adler se od Freudovy psychoanalýzy odklonil a věřil, že osobnost je utvářena spíše sociálními vztahy než nevědomými pudy.

Dynamické teorie osobnosti měly zásadní vliv na psychologii a dodnes pomáhají chápat lidskou psychiku, motivaci a vývoj osobnosti.