Anorganické látky v lidském těle

Lidské tělo kromě organických látek (složitějších sloučenin uhlíku, např. sacharidů, tuků a proteinů) obsahuje i látky anorganické. Tělo z nich přímo nezískává energii, ale mohou sloužit jako stavební látky či umožňovat činnost organizmu.

Voda v lidském těle

Voda (\mathrm{H_2O}) je hlavním rozpouštědlem pro pozemský život. Tvoří asi 60 % hmotnosti těla dospělého člověka. Podílí se na transportu látek, rozvádění tepla, je prostředím pro funkci enzymů (ve vodném prostředí probíhá většina chemických reakcí v těle). Vodu přijímáme jako součást jídla a také pitím, bývají v ní rozpuštěné minerální látky. Kromě toho voda vzniká i v rámci metabolizmu (např. jako produkt buněčného dýchání).

Dýchací plyny

Mezi hlavní dýchací plyny patří kyslík (\mathrm{O_2}) a oxid uhličitý (\mathrm{CO_2}). Jejich transport do těla/z něj zajišťuje hlavně dýchací soustava.

• Kyslík je výchozí látkou buněčného dýchání (je pro něj potřeba). Reakcí živin (hlavně sacharidů a tuků) s kyslíkem v buňkách se uvolňuje využitelná energie.
• Oxid uhličitý vzniká při buněčném dýchání. Uhlík (\mathrm{C}), který je v něm obsažený, se původně nacházel ve zpracovaných živinách.

Minerální látky

Jako minerální látky se označují anorganické látky nebo prvky, které obvykle přijímáme ve formě solí/iontů.

• železo (\mathrm{Fe}) – Podílí se na přenosu kyslíku krví, je součástí hemoglobinu v červených krvinkách.
• vápník (\mathrm{Ca}, třeba ve formě uhličitanu vápenatého – \mathrm{CaCO_3}) – Tvoří kosti a zuby. Ionty zásadní pro stahy svalů.
• fosfor (\mathrm{P}, třeba ve formě fosforečnanů – \mathrm{PO_4^{3-}}) – Tvoří kosti a zuby, součástí sloučenin krátkodobě uchovávajících energii (ATP), součástí nukleových kyselin (např. DNA).
• sodík (ve formě sodného kationtu – \mathrm{Na^+}), draslík (draselné kationty – \mathrm{K^+}), hořčík (hořečnaté kationty – \mathrm{Mg^{2+}}), chlor (chloridové anionty – \mathrm{Cl^-}) – V tělních tekutinách. Podílejí se např. na přenosu nervových vzruchů.
• jod (\mathrm{I}) – Součástí hormonů štítné žlázy.
• Různé stopové prvky, např. zinek (\mathrm{Zn}), selen (\mathrm{Se}) nebo měď (\mathrm{Cu}), jsou nutné pro funkci enzymů.

Dusík (\mathrm{N}) je součástí nukleových kyselin a aminokyselin. Odstraňuje se vylučovací soustavou hlavně ve formě močoviny.