Regulace strachu

Když k nám běží rozzuřený pes, je to reálná hrozba. Někdy ale máme strach z věcí, které ve skutečnosti nejsou nebezpečné, třeba z tmy pod postelí. Je dobré vědět, který strach je opravdový a který je výsledkem představ. Když se třeba probudíme z noční můry, můžeme cítit strach a když si uvědomíme, že to byl jen sen, uklidníme se. Pokud jsme se koukali na horor nebo napínavý film, můžeme mít pak děsivé představy, i když jsme v bezpečí. Někdy si můžeme domýšlet, že nám třeba někdo chce ublížit nebo nás nemá rád, i když to tak není. V rozlišení nám může pomoci s někým si o strachu promluvit.

Často se vyhýbáme situacím, které nás děsí, ale tím strach spíše jen narůstá. Krok po kroku můžeme našemu strachu čelit, nejlépe s podporou někoho, s kým se cítíme bezpečně.

Pokud je úzkost spojená s určitou myšlenkou, změna v přemýšlení pomůže snížit úzkost. Například myšlenku „pokud nevyhraju, jsem neschopný“ můžeme proměnit na „jeden výsledek nevypovídá o mé schopnosti“.

Když cítíme strach, můžeme dělat věci, které nám pomohou cítit se klidněji. Můžeme se třeba zhluboka nadechnout, říct si něco povzbudivého, nebo odklonit pozornost k zájmové aktivitě.

Naučit se vyjadřovat svůj strach je důležité, protože někdy je těžké zvládnout to bez pomoci druhých. Je v pořádku říct si o podporu rodině nebo kamarádům. Blízkost podpůrné osoby často strach sníží. Pokud ale úzkost trvá dlouhodobě a narušuje běžné fungování nebo spokojenost, je dobré vyhledat i odbornou pomoc. Někdy strach souvisí s nezpracovanou minulou zkušeností, kterou lze přepracovat v psychoterapii.

Některá cvičení mohou pomoci v budování odolnosti vůči strachu. Progresivní svalová relaxace je cvičení, ve kterém svaly střídavě zatínáme a povolujeme (např. zatnu pěst, počkám pár vteřin, a pak ji povolím). Když takto před spaním projdeme celé tělo, učíme se navozovat si stav uvolnění. Pak se rychleji uklidníme, i když se lekneme. Další účinné relaxační cvičení je autogenní trénink.

K úzkosti mohou přispívat i tělesné vlivy (např. hormonální výkyvy, nemoci, užívání návykových látek), dědičné vlivy (někteří lidé mají větší danost cítit úzkost než jiní a mají to v tomto ohledu náročnější) a vlivy prostředí (např. většině z nás není dobře v přeplněném autobusu). S mnoha vlivy se dá pracovat a upravit životní styl nebo prostředí tak, abychom cítili menší úzkost.

Zážitky překonání strachu nám mohou pomoci v budování sebedůvěry a snížení strachu před neznámým. Pokud cítíme strach nebo úzkost, můžeme situaci „přerámovat“ a radovat se z příležitosti čelit nové výzvě.