Humanistické teorie osobnosti

Humanistická psychologie vznikla v 50. a 60. letech 20. století jako reakce na psychoanalýzu a behaviorismus. Na rozdíl od těchto směrů, které zdůrazňovaly nevědomé konflikty nebo podmíněné reflexy, humanistické teorie osobnosti kladou důraz na pozitivní potenciál člověka, jeho schopnost volby a hledání smyslu života. Mezi nejvýznamnější představitele patří Abraham Maslow, Carl Rogers a Viktor Frankl.

Maslowova hierarchie potřeb

Abraham Maslow (1908–1970) vytvořil hierarchii potřeb, která vysvětluje motivaci člověka jako postupné uspokojování různých typů potřeb. Podle Maslowa musí být nižší potřeby naplněny dříve, než se člověk může zaměřit na vyšší úroveň.

1. Fyziologické potřeby – jídlo, voda, spánek, dýchání
2. Potřeba bezpečí – fyzické i psychické bezpečí, stabilita, zaměstnání
3. Láska a sounáležitost – přátelství, vztahy, pocit přijetí
4. Uznání a sebevědomí – respekt, úspěch, sebedůvěra
5. Sebeaktualizace – naplnění vlastního potenciálu, osobní růst

Maslow věřil, že jen málo lidí dosáhne sebeaktualizace, což je nejvyšší stupeň rozvoje osobnosti, kdy člověk plně využívá své schopnosti a žije autentický život.

Rogersova teorie osobnosti a terapie zaměřená na člověka

Carl Rogers (1902–1987) zdůrazňoval, že lidé mají vrozenou tendenci k seberozvoji a k tomu, aby se stali tím, kým opravdu jsou. Klíčové pojmy jeho teorie jsou:

• Reálné já vs. ideální já – rozdíl mezi tím, kým člověk skutečně je, a tím, kým by si přál být.
• Kongruence – stav, kdy je reálné já v souladu s ideálním já. Tento stav vede k psychické pohodě.
• Bezpodmínečné pozitivní přijetí – pokud je člověk přijat a milován bez podmínek, může se rozvíjet svobodně a zdravě.

Rogers také vytvořil terapii zaměřenou na člověka, která klade důraz na empatii, autenticitu terapeuta a bezpodmínečné přijetí klienta.

Franklova logoterapie a hledání smyslu života

Viktor Frankl (1905–1997), rakouský neurolog a psychiatr, přežil koncentrační tábor a svou zkušenost přetavil do logoterapie, psychoterapeutického směru, který se zaměřuje na hledání smyslu života.

• Hlavní myšlenka logoterapie: Lidé mohou překonat i extrémně těžké situace, pokud v nich najdou smysl.
• Noogenní dimenze: Frankl zdůrazňoval duchovní aspekt lidské existence a schopnost dát smysl i utrpení.
• Hlavní citát: „Člověku lze vzít všechno kromě jedné věci – svobody zvolit si svůj postoj za jakýchkoli okolností.“

Frankl věřil, že lidé potřebují cítit, že jejich život má smysl, a to i v nejtěžších chvílích.