Komunikační dovednosti

Nejdůležitějším pravidlem je chválit jen to, co se nám upřímně líbí. Pokud se snažíme někomu lichotit se záměrem, aby nám třeba v něčem vyhověl, jedná se o druh manipulace. Upřímný kompliment znamená chtít vyjádřit uznání a třeba druhého potěšit, aniž bychom cokoliv čekali nazpátek.

Pokud řekneme obecnou chválu, jako „dnes vypadáš hezky“ nebo „dobrá prezentace“, může to i tak potěšit, ale není z toho jasné, co přesně se nám líbilo. Konkrétnější zpětná vazba druhého člověka podpoří v určitém chování, např. „moc se mi líbí tvůj dnešní účes“ nebo „tvá prezentace se hezky poslouchala, nebyla tam žádná zbytečná omáčka“.

Pokud chválu přeženeme tak, že už není uvěřitelná, vyvolá to u mnoha lidí spíš stud. Takový kompliment si lidé málokdy vezmou k srdci. Někteří se taky mohou při velké chvále vylekat, aby příště nezklamali. Pozor na užívání všech „nej“, které v sobě obsahují srovnávání.

Aby měl kompliment váhu, je dobré počkat, až bude mít druhá osoba chvíli klidu. Pokud je na nich až moc pozornosti a jsou přehlcení, další ocenění může být příliš. Na druhou stranu pokud kompliment přijde o týden později, může to vyznít méně upřímně nebo mít menší účinek. S nalezením správné chvíle nám pomůže vnímání druhé osoby a vcítění se.

I dobře míněný kompliment může někdy nepříjemně překračovat hranice druhé osoby. Třeba zapískání na ulici, když projde kolem slečna, nebo komentář na citlivé téma. Pokud s osobou, které dáváme kompliment, nemáme blízký vztah, je na místě větší opatrnost.

Samozřejmě můžeme pochválit i to, jakou má kamarád barvu očí. Na sebevědomí má ale obvykle větší dopad pochvala něčeho, co druhý člověk sám dokázal, o co se zasloužil. U vzhledu můžeme třeba pochválit styl.

Využití pocitů viny, strachu nebo povinnosti k dosažení cílů.

Příklad: „Pokud mi nepůjčíš svůj nový telefon, řeknu všem, že nejsi skutečný kamarád.“

Použití nadměrné pochvaly jako prostředku k získání něčeho od druhé osoby.

Příklad: „Jsi tak úžasně chytrý, určitě bys mi mohl pomoct s tímto úkolem, aniž by ses musel moc snažit.“

Přizpůsobení svého chování nebo názoru v závislosti na tom, s kým mluvíme, často k získání jejich přízně nebo podpory.

Například když Martin mluví se svými rodiči, tvrdí, že domácí práce jsou zbytečné, ale ve škole říká učitelům, jak jsou důležité.

Vyjadřování negativních pocitů nepřímo místo otevřené komunikace, např. zamlčování informací nebo „zapomínání“ na úkoly.

Například: Petra slíbí, že pošle Lukášovi poznámky z hodiny, na kterou nemohl přijít, ale „zapomene“ na to, protože je naštvaná, že ji nepozval na svou narozeninovou oslavu.

Předstírání nebo přehánění utrpení, abychom vyvolali soucit a získali výhodu.

Příklad: „Nikdo mě nikdy nepozve ven. Musíš ke mně dneska večer přijít, jinak budu zase sám.“

Použití tlaku nebo vynucování k donucení jedince jednat proti svým nejlepším zájmům.

Příklad: „Pokud mi neukážeš své odpovědi na test, nebudu tě brát na skateboard.“

Použití zavádějícího jazyka nebo vyhýbání se přímým odpovědím k odvrácení pozornosti od pravdy.

Například když se rodiče zeptají Jany, jestli udělala svůj domácí úkol, ona odpoví: „Viděli jste dneska ten úžasný západ slunce?“

Odvedení pozornosti od hlavního problému k méně důležitým tématům k zabránění řešení skutečného problému.

Příklad: „Neměli bychom se raději bavit o tom, jak skvěle jsem hrál v zápase, než se ptát, proč jsem přišel domů pozdě?“

Použití časového tlaku nebo vytváření falešného pocitu, že rozhodnutí musí být učiněno okamžitě.

Příklad: „Musíš mi pomoct s tímto projektem hned teď. Pokud ne, oba propadneme.“

Snižování důležitosti nebo platnosti pocitů nebo názorů druhé osoby.

Příklad: „Nechápu, proč se kvůli tomu rozčiluješ. Byla to jen sranda.“

Použití zastrašování nebo výhrůžek fyzickým trestem, sociální izolací apod. k dosažení cílů.

Například: „Pokud tohle řekneš učiteli, uvidíš, co se stane.“

Použití nejasného nebo víceznačného jazyka k vyhnutí se odpovědnosti nebo k manipulaci významem.

Příklad: „No, možná jsem to řekl, ale to neznamená, že to musíš brát doslova.“

Přenášení vlastních negativních vlastností nebo chování na jinou osobu.

Například: „Ty jsi ten, kdo je pořád tak závistivý,“ řekne Tomáš, když se ho jeho kamarád zeptá, proč se chová tak soutěživě.

Psychologická manipulace, při které je oběť přesvědčena, že její vnímání reality je nesprávné, což vede k jejímu zmatení a ztrátě sebedůvěry.

Příklad: „To sis jenom vymyslela, nikdy jsem něco takového neřekl,“ i když si dívka je jistá, že její kamarád řekl něco urážlivého.

Jasná, přímá žádost, která respektuje i druhou stranu.

Příklad: „Kubo, mohl bys, prosím, naskládat nádobí do myčky než půjdeš spát?“

Žádost, která v sobě obsahuje nátlak nebo je podána hrubou formou. Nebere ohledy na pocity a potřeby druhé strany.

Příklad: „Kubo, myčka. Hned teď.“

„Chození kolem horké kaše“, vyjádření žádosti nejistým způsobem, s nadměrnou obavou, že svou žádostí obtěžuji.

Příklad: „Kubo, jak jsi na tom s časem? Jsem už dnes docela hotová a bylo by super, kdybych už nemusela řešit myčku, ale jen pokud se ti chce mi pomoct.“

Nepřímé vyjádření žádosti, použití určité taktiky (třeba i neuvědomovaně), aby nám druhá osoba vyhověla.

Příklad: „Ach jo, s tou domácností je tolik práce, jsem na všechno sama. Ani tu myčku mi nenaskládáš.“

Jasné a stručné odmítnutí bez zapojení pocitů. Hodí se pro odmítnutí nějaké maličkosti a do kontaktu s lidmi, kteří nejsou blízcí.

Odmítnutí, které v sobě zahrnuje vcítění se do situace žádající osoby. Říkáme „ne“, ale dáváme najevo, že druhou osobu vnímáme a není nám lhostejná.

Odmítnutí, které v sobě zahrnuje jinou možnost. Nemůžeme vyhovět této žádosti, ale dáváme najevo otevřenost vyhovět jinak (jiný čas nebo způsob).

Vysvětlení naší hranice, na kterou žádost naráží. Hodí se v situacích, kdy nás může někdo žádat opakovaně - stanovit hranici stačí jednou a pak si ji jen ustát.

Například pokud Alču někdo žádá o společnost na velkém koncertě, a ona nemá ráda davy lidí, je dobré jasně říct, na jaké typy akcí chodí a nechodí.

V blízkých vztazích je hezké při odmítnutí základně vysvětlit důvod, proč nemůžeme nebo nechceme žádosti vyhovět. Jinak může prosté „ne“ vyznít trochu tvrdě.

Pokud vysvětlení přejde spíš v sebeobhajování, je to zbytečně nepříjemné pro obě strany. Důvod odmítnutí stačí říct stručně a je to v pořádku.

Odmítnutí, které je hrubé nebo obsahuje podráždění, že se žádající vůbec ptá.

Chladné odmítnutí, které nebere vůbec ohled na pocity žádajícího.

Odmítnutí, které je spojené s tak silným pocitem viny, že se osoba dlouze a nadbytečně omlouvá.

Odmítnutí, které není dostatečně jasné, vyhýbání se přímé odpovědi, mlžení.

Pokusme se vyhnout okamžitému „nastartování“, pokud nám někdo začne říkat kritiku. Nechme druhého domluvit a pokusme se pochopit jeho/její pohled.

Pokud nám není jasné, co má druhá osoba na mysli, můžeme požádat o konkrétní příklady nebo nápady na řešení.

Po poslechnutí kritiky je užitečné vzít si čas na zamyšlení, než zareagujeme. Můžeme se k rozhovoru vrátit později s jasnou hlavou.

Pokud je kritika založena na nesprávných informacích nebo nedorozumění, je důležité to objasnit.