Klimatická úzkost označuje emoční stres nebo obavy spojené se současnými i budoucími dopady klimatické změny. Často zahrnuje pocity bezmoci, strachu, viny a smutku.
Klíčové psychologické mechanismy
Anticipační úzkost
- Klimatická úzkost pramení ze strachu z budoucnosti, včetně ekologického kolapsu, přírodních katastrof nebo společenských změn.
Morální stres
- Lidé mohou pociťovat vinu nebo stud za přispívání k ekologické zátěži (např. prostřednictvím spotřeby nebo cestování).
- Často se cítí bezmocní vůči systémovým změnám.
Zesilování v médiích
- Neustálé vystavení alarmujícím zprávám, obrazům a statistikám o klimatu může zvýšit vnímání hrozby.
- Toto vystavení často zesiluje emoční přetížení.
Strategie zvládání
Akčně orientované zvládání
- Účast na environmentálních aktivitách nebo udržitelný životní styl nám dává pocit smyslu a kontroly.
Zapojení do komunity
- Připojení se ke skupinám nebo iniciativám zaměřeným na klima poskytuje sociální podporu a sdílený smysl.
Techniky péče o duševní zdraví
- Terapie, rozvoj všímavosti a budování tolerance pro pocity (např. pocit omezené moci a kontroly) pomáhají udržovat vnitřní stabilitu.
Psychologické perspektivy
Ekopsychologie
- Zkoumá propojení mezi lidmi a přírodou.
- Zdůrazňuje, že opětovné spojení s přírodním prostředím může zmírnit klimatickou úzkost.
Existenciální psychologie
- Zkoumá, jak konfrontace s existenciálními realitami klimatické změny může vést k osobnímu růstu.
- Podporuje hlubší zapojení do smysluplné akce.