Počátky husitských válek
Začátek husitských válek je spojen s první pražskou defenestrací, která se stala na Novoměstské radnici v Praze 30. července 1419. V tento den zuřivý dav vyhodil z jejích oken konšely, kteří nepodporovali myšlenky husitského učení.
Po této události zemřel český král Václav IV. a jeho nástupcem se stal jeho bratr Zikmund, který byl zároveň císařem Svaté říše římské. Čeští šlechtici, ale odmítli jeho volbu a české země byly až do roku 1436 bez krále. Tomuto období se říká bezvládí, tedy interregnum.
Dělení husitů
Husité byli nejednotní a dělili se na několik částí. Byli to:
- táborité byli nejdůležitější, jejich sídlem byl Tábor, v čele stál Jan Žižka, po jeho odchodu v roce 1423 byl nahrazen Prokopem Holým,
- orebité sídlili v Hradci Králové, do jejich čela se postavil po odchodu z Tábora Jan Žižka, proto si po jeho smrti začali říkat sirotci, a
- pražané sídlili v Praze, mezi jejich zásadní osobnosti patřil Jakoubek ze Stříbra a Jan Rokycana.
Čtyři pražské artikuly
Společným programem husitů byly čtyři pražské artikuly:
- přijímání pod obojí,
- povinnost trestat smrtelné hříchy,
- svobodné kázání božího slova,
- zákaz světského panování kněží (církev nesmí vlastnit pozemky).
Průběh bojů
Zikmund Lucemburský se jako císař Svaté říše římské postavil se do čela křížových výprav proti husitům, které vyhlásil papež. V průběhu husitské revoluce jich proběhlo celkem pět.
V roce 1420 došlo k první bitvě husitských válek a to u Sudoměře, byla při ní použita vozová hradba a vyhráli ji husité. První křížová výprava proběhla v létě 1420, čítala asi 30 000 křižáků. Husité se proti nim postavili ve dvou bitvách na Vyšehradě a na Vítkově. Obě dvě bitvy vyhráli husité.
V roce 1421 se konal sněm v Čáslavi, který potvrdil odmítnutí Zikmunda Lucemburského na český trůn a přijal oficiálně čtyři pražské artikuly jako husitský program.
Změny ve vedení táboritů a spanilé jízdy
O dva roky později odchází Jan Žižka z Tábora a přidává se k orebitům. Do čela táboritů se nově dostal Prokop Holý. Všechny husitské skupiny spolu v téhle době úzce spolupracovali a ovládaly většinu českého království. Husité také podnikali spanilé jízdy do zahraničí, během kterých plundrovali vesnice v blízkosti hranic a odváželi si kořist s sebou.
V roce 1431 v čele páté křížové výpravy stanul kardinál Cesarini, ten se zúčastnil i bitvy u Domažlic, při které prý křižáci utekli před samotnou bitvou, protože se zalekli husitského chorálu Ktož jsú boží bojovníci.
Koncil v Basileji
Na koncil v Basileji v roce 1433 byla poslána husitská delegace s Prokopem Holým v čele, která se snažila neúspěšně prosadit čtyři pražské artikuly jako program pro všechny křesťany.
Konec husitských válek a jejich důsledky
V této době došlo k rozkolu mezi husity. Jedna část chtěla dlouhou válku ukončit, dnes jim říkáme umírnění husité. Takzvaní radikální husité chtěli dál pokračovat v bojích až do úplného vítězství.
Tyto dvě skupiny se proti sobě postavily v poslední bitvě husitských válek, v roce 1434, v bitvě u Lipan. Vítězně z ní vyšli umírnění husité a husitské války touto událostí končí.
V roce 1436 byla přijata Basilejská kompaktáta, která byla vyhlášena v Jihlavě. Ta ustanovila Zikmunda Lucemburského českým králem a zároveň povolila českým husitům přijímání pod obojí.