Čeština
Matematika
Angličtina
Informatika
Biologie
Němčina
Umíme to
Zeměpis
Chemie
Dějepis
Fyzika
ZSV
Biologie
Zeměpis
Chemie
Dějepis
Fyzika
ZSV
Rozhodovačka
Otázky
Slepé mapy
Pexeso
Přesouvání
Rozřazovačka
Řazení
Poznávačka
Krok po kroku
Vpisování
Porozumění
Doplňování textu
Pojmy ve větách
Označování
Situace
Poznávání zvuků
Křížovky
Roboti
Tetris
Tipovačka
Týmovka
Závody
Odkrývačka
Můj účet
Odhlásit se- Koloběhy látek a potravní vztahy
Všechny souhrny - Potravní řetězce a vztahy
- Rozkladači
- Cyklus uhlíku: základy
- Cykly látek: uhlík, dusík, síra, fosfor
Chemický prvek uhlík (\mathrm{C}) je zásadní pro život na Zemi. Je součástí organických látek v živých organizmech (např. sacharidů/cukrů, tuků, bílkovin).
Uhlík se také nachází v zemské kůře, např. jako minerál grafit nebo jako součást uhličitanu vápenatého (\mathrm{CaCO_3}, např. ve vápenci). Uhlík se v rámci organických látek nachází v zemním plynu, uhlí či ropě (z té se vyrábí např. benzín či nafta). Zemní plyn, uhlí a paliva vyrobená z ropy lze označit jako fosilní paliva.
V atmosféře je uhlík vázaný v plynném oxidu uhličitém (\mathrm{CO_2}).
Oxid uhličitý je skleníkový plyn. Zvětšování jeho množství v atmosféře vlivem lidské činnosti způsobuje klimatickou změnu. Proto je užitečné uvědomit si, jak se uhlík (jako součást oxidu uhličitého) dostává do atmosféry a z ní.
Fotosyntéza
Fotosyntézu provádějí zejména řasy/rostliny. Využívá se při ní oxid uhličitý a voda. Za účasti světla vznikají organické látky bohaté na energii a kyslík. Fotosyntéza tedy vede k odstraňování uhlíku z atmosféry a jeho ukládání do organické hmoty (např. do dřeva, do půdy).
Buněčné dýchání
Drtivá většina živých organizmů (včetně těch fotosyntetizujících) používá k získávání energie buněčné dýchání (přesněji aerobní respiraci). V rámci buněčného dýchání živiny reagují s kyslíkem, uvolňuje se využitelná energie, vzniká oxid uhličitý a voda.
Rostliny provádějí fotosyntézu i buněčné dýchání
Fotosyntéza a buněčné dýchání jsou dva různé děje. Do určité míry fungují „naopak“, nicméně v přírodě spolu úzce souvisejí:
- Rostliny fotosyntetizují i provádějí buněčné dýchání. Pomocí fotosyntézy vytvoří organické látky bohaté na energii. Pomocí buněčného dýchání z nich v případě potřeby mohou uvolnit energii.
- Energie sloučenin vzniklých fotosyntézou se postupně předává v potravních řetězcích a je uvolňována buněčným dýcháním.
Rozklad
Rozkladači získávají energii zpracováním látek z odumřelých organizmů. Pokud látky ve výsledku zpracují pomocí kvašení či buněčného dýchání, uvolňuje se oxid uhličitý. V případě tzv. anaerobní respirace („dýchání bez účasti kyslíku“) se může uvolňovat i methan (\mathrm{CH_4}), který je též skleníkovým plynem.
Další děje
- Oxid uhličitý se do určité míry může rozpouštět ve vodě, což vede k okyselování (acidifikaci) oceánů.
- Oxid uhličitý se dále dostává do atmosféry vlivem aktivity sopek (ve srovnání s lidskou činností se ho sopečnou činností uvolňuje asi 60× méně).
Činnost člověka a globální souvislosti
Člověk ke své činnosti potřebuje energii. Tu mnohdy získává spalováním biomasy nebo fosilních paliv (např. v průmyslu, dopravě, energetice). To vede k uvolňování oxidu uhličitého do atmosféry.
Na emisích oxidu uhličitého se dále podílí změny využití půdy a odlesňování (ekosystémy ztrácejí schopnost vázat uhlík, uvolňuje se uhlík nashromážděný v biomase). Odlesňování se týká např. tajgy či tropických lesů.
Oxid uhličitý vzniká i při zpracování některých surovin, např. pálení vápence na vápno/cement či při výrobě oceli.
Množství oxidu uhličitého v atmosféře se zvětšuje, tedy rychlost uvolňování převyšuje rychlost ukládání v přírodě.
