Obratlovci

Obratlovci jsou skupinou živočichů, kteří mají páteř složenou z obratlů. Páteř v průběhu vývoje jedince nahrazuje strunu hřbetní. Součástí jejich vnitřní kostry je i lebka chránící mozek a smyslové orgány. Obratlovci mají dvoustranně souměrné tělo.

Mezi obratlovce se řadí:

• paryby
  
• paprskoploutvé ryby
  
• obojživelníci
  
• plazi
  
• ptáci
  
• savci

Paryby jsou skupinou převážně mořských obratlovců. Mají chrupavčitou kostru, dýchají žábrami.

Žraloci

Žraloci mají torpédovité tělo pokryté ostrými šupinami. Jejich zuby se postupně obměňují. Patří mezi ně například:

• žralok obrovský (a) – Největší zástupce, filtruje plankton.
• žralok bílý (b) – Dravý, na vrcholu potravních řetězců.
• kladivoun bronzový (c) – Dravý, má zploštělou hlavu.

a – žralok obrovský

b – žralok bílý

c – kladivoun bronzový

Útoky dravých žraloků na lidi jsou vzácné (celosvětově se odehraje kolem 80 případů za rok), nicméně jsou medializované. Asi 15 % z nich vede k úmrtí člověka.

Rejnoci

Rejnoci mají zploštělé tělo, jejich párové ploutve srůstají v ploutevní lem. Mezi rejnoky náleží například:

• rejnok ostnatý (d) – Žije např. ve Středozemním a Baltském moři.
• manta obrovská (e) – Největší z rejnoků, široká až 5 m.
• parejnok elektrický (f) – Loví za použití elektrického výboje.

d – rejnok ostnatý

e – manta obrovská

f – parejnok elektrický

Paprskoploutvé ryby jsou skupinou vodních obratlovců. Mohou žít ve sladké i slané vodě, případně mezi sladkou a slanou vodou migrovat. Mají obvykle kostěnou kostru. Dýchají žábrami, které jsou kryté kostěnými skřelemi. Kůže ryb je pokryta šupinami a slizem. Ryby mohou mít plynový měchýř, který udržuje pozici těla ve vodě. Mezi smyslové orgány ryb náleží např. hmatové vousy či postranní čára, která umožňuje vnímání proudění vody.

Rozmnožování ryb se nazývá tření. Oplození je vnější, samec vypouští spermie (mlíčí) a samice vajíčka (jikry).

Příklady sladkovodních druhů

• kapr obecný (a) – Přirozeně žije v okolí Černého a Kaspického moře, na území Česka se chová již asi 500 let. Všežravý.
• okoun říční (b) – Má rozdělenou hřbetní ploutev, dravý.
• lín obecný (c) – Žije u dna vod, má oblé ploutve.
• karas obecný (d) – Menší než kapr, vytlačován invazním karasem stříbřitým.
• štika obecná (e) – Dravec s protáhlým tělem.
• sumec velký (f) – Dravý. Aktivní hlavně v noci, patří mezi největší ryby Evropy.
• pstruh obecný potoční (g) – Jako další lososovití má tukovou ploutvičku, mívá červené skvrny na světlém podkladu. Žije v rychle proudící vodě s větším obsahem kyslíku (např. v horních a středních tocích řek, pod přehradami).

a – kapr obecný

b – okoun říční

c – lín obecný

d – karas obecný

e – štika obecná

f – sumec velký

g – pstruh obecný potoční

Příklady migrujících a mořských druhů

Losos obecný (1) žije po většinu života v moři, za účelem rozmnožování migruje do řek. Úhoř říční (2) má hadovité tělo, za rozmnožováním migruje ze sladkých vod Evropy do Sargasového moře.

• sleď obecný (3) – Připravují se z něj např. závitky (zavináče).
• treska obecná (4) – Dravá ryba chladných moří, často zpracovávána na filety.
• různé druhy tuňáků (5)
• sardinka obecná (6) – Často konzervována.
• koníček mořský (7) – Má netypický tvar těla a chápavý ocas, jikry se vyvíjejí v břišním vaku samce.
• klaun očkatý (8) – Žije v mutualistickém (vzájemně prospěšném) vztahu se sasankami.

1 – losos obecný

2 – úhoř říční

3 – sleď obecný

4 – treska obecná

5 – tuňák

6 – sardinka obecná

7 – koníček mořský

8 – klaun očkatý

Obojživelníci jsou skupinou obratlovců. Žijí na souši, ale do určité míry jsou vázaní na vodní prostředí (zejména při rozmnožování). Jejich kůže je žláznatá a neustále vlhká. Larvy dýchají žábrami, dospělci plícemi (též se u nich uplatňuje kožní dýchání). Mají nestálou teplotu těla.

Ocasatí obojživelníci

Mezi ocasaté obojživelníky patří například čolek obecný (a) či výstražně zbarvený, vejcoživorodý mlok skvrnitý (b).

a – čolek obecný

b – mlok skvrnitý

Bezocasí obojživelníci (žáby)

Larva žab se nazývá pulec. Žáby v dospělosti nemají ocas. Samci mnohdy mívají ozvučné měchýřky, které zesilují jejich skřehotání.

1 – ropucha obecná

2 – skokan zelený

3 – skokan hnědý

4 – kuňka žlutobřichá

5 – rosnička zelená

6 – pralesnička drobná

Mezi žáby patří například:

• ropucha obecná (1) – Má zavalité tělo s bradavičnatou kůží.
• skokani – Např. skokan zelený (2) a skokan hnědý (3). V Česku žije více druhů ze skupiny hnědých skokanů (ti se mimo rozmnožování zdržují spíše mimo vodu) i zelených skokanů (ti žijí blíže vody).
• kuňka žlutobřichá (4) – Na břiše má výstražné zbarvení, které ukazuje při ohrožení.
• rosnička zelená (5) – Na nohou má přísavné polštářky, dokáže lézt po rostlinách.
• pralesničky (6) – Často výstražně zbarvené, jedovaté. Žijí v tropech.

Ochrana obojživelníků

Populace obojživelníků lze podpořit zejména poskytováním vhodného prostředí, např. budováním a obnovou tůněk v krajině. Také je vhodné předcházet střetům obojživelníků s dopravními prostředky, zejména v době, kdy se přesouvají za rozmnožováním. Pomoci může budování zátaras, přechodů pro živočichy, dočasným řešením je ruční přenos jedinců.

Téměř všichni obojživelníci Česka patří mezi zvláště chráněné druhy.

Plazi jsou skupinou obratlovců. Neptačí plazi mají nestálou tělesnou teplotu. Jsou přizpůsobeni životu na souši (suchozemské druhy mají suchou kůži), někteří jsou druhotně vodní. U plazů jsou vyvinuté zárodečné obaly. Mláďata se obvykle líhnou z vajec s vápenatou skořápkou či kožovitým obalem.

Želvy

Želvy mají tělo kryto kostěným krunýřem, který vzniká mj. přeměnou žeber. Mají bezzubé čelisti. Patří sem například:

• želva bahenní (1) – Původní v Česku, má tmavý krunýř se žlutými skvrnkami.
• želva žlutohnědá (řecká) (2) – Žije na jihu Evropy, býložravá.
• želva nádherná (3) – Vodní, ze Severní Ameriky. Chovaný druh, v přírodě může přežívat a chovat se invazně.
• želva sloní (4) – Žije na Galapágách, patří mezi největší želvy a nejvíce dlouhověké obratlovce.
• kareta obrovská (5) – Přizpůsobena životu ve slané vodě. Největší mořská želva.

1 – želva bahenní

2 – želva žlutohnědá (řecká)

3 – želva nádherná

4 – želva sloní

5 – kareta obrovská

Šupinatí

Šupinatí plazi zahrnují ještěry (nepřirozená skupina) a hady. Mezi ještěry žijící v Česku náleží:

• ještěrka obecná (6) – Samci jsou zelení, samice hnědé.
• ještěrka zelená (7) – Samci mají modré hrdlo, v teplejších oblastech.
• slepýš křehký (8) – Ještěr se zakrnělými končetinami.

V subtropech a tropech žijí:

• chameleon obecný (9) – Dokáže měnit zbarvení kůže dle nálady a nezávisle hýbat očima.
• varan komodský (10) – Největší ještěr, dravý.
• leguán zelený (11) – Býložravý, má hřeben trnů na hřbetě.

6 – ještěrka obecná

7 – ještěrka zelená

8 – slepýš křehký

9 – chameleon obecný

10 – varan komodský

11 – leguán zelený

Hadi jsou výlučně draví, mají výrazně roztažitelné čelisti. Patří sem například:

• užovka obojková (12) – Má za hlavou bílé/žluté skvrny, jako další užovky má kulatou zornici.
• zmije obecná (13) – Má svislou zornici a obvykle černý klikatý pruh na zádech, jedovatá.
• V tropech žijí např. škrtiči hroznýš královský (14) či anakonda velká (15). Kobra indická (16) usmrcuje kořist jedem.

12 – užovka obojková

13 – zmije obecná

14 – hroznýš královský

15 – anakonda velká

16 – kobra indická

Krokodýli

Do řádu krokodýli náleží například:

• krokodýl nilský (17) – U krokodýlů je v horní čelisti rýha na spodní 4. zub.
• aligátor severoamerický (18) – U aligátorů 4. spodní zub při zavřené tlamě není vidět.
• gaviál indický (19) – Má dlouhé a úzké čelisti.

17 – krokodýl nilský

18 – aligátor severoamerický

19 – gaviál indický

Dinosauři

V druhohorách byli dominantními plazi dinosauři.

Ptáci jsou skupinou obratlovců se stálou tělesnou teplotou. Jejich tělo je kryto peřím, velké množství druhů je přizpůsobeno létání. Ptáci mají čelisti přeměněné v zobák, rozmnožují se snášením vajec.

Následující podtémata představují významné skupiny ptáků, příklady zástupců a jejich ekologické vztahy a přizpůsobení:

• Ptáci obecně – Obecná charakteristika ptáků, stavba jejich těla.
• Chování ptáků, vztahy s člověkem – Informace o migraci, komunikaci, hnízdění či soužití ptáků a lidí.
• Běžci, hrabaví, měkkozobí a vodní skupiny
• Sovy, dravci, sokoli, šplhavci a další – Zejména skupiny přizpůsobené přijímání živočišné potravy.
• Pěvci – Velká skupina ptáků s dobře vyvinutým hlasovým ústrojím.
• Ptáci: mix

Ve zbylých podtématech jsou k dispozici různé zajímavosti, jako např. rozlišování opeřenců podle jejich siluet nebo poznávání ptačích hlasů.

Ptáci jsou skupinou obratlovců se stálou tělesnou teplotou. Z hlediska biologické systematiky patří mezi dinosaury, kteří přežili masové vymírání na konci období křídy. Většina druhů ptáků dokáže létat, čemuž je přizpůsobena stavba jejich těla.

Peří, kůže a udržování teploty

Tělo ptáků je kryto peřím. Krycí pera slouží k letu či pokrývají tělo, chrání ho a zajišťují jeho zbarvení. Krycí pera tvoří brk (ten je zanořen v pokožce) a osten, z něhož vychází prapor. Paprsky praporu jsou spojeny drobnými háčky. Prachové peří má dlouhé větve a chrání opeřence proti ztrátě tělesného tepla (právě prachové peří se používá jako výplň lůžkovin, bund či spacáků – tzv. down feathers).

Ptáci mají párovou kostrční žlázu, jejíž olejovitý sekret si roztírají po peří (zejména u vodních druhů zabraňuje jeho smáčení).

Tělesná teplota ptáků se pohybuje kolem 40–42 °C a souvisí s jejich intenzivním metabolizmem.

Kostra a svaly

Čelisti ptáků tvoří zobák, jsou kryty vrstvou rohoviny. V některých kostech ptáků jsou dutiny, což snižuje jejich hmotnost. Na rozšířený hřeben hrudní kosti se upínají svaly zajišťující pohyb křídel. Ptáci mají srostlé ocasní obratle, na ně jsou připevněné svaly ovládající ocasní pera.

Dýchací soustava

V rámci ptačí dýchací soustavy na plíce navazují vzdušné vaky. Ty zajišťují, že vzduch prochází plícemi během výdechu i nádechu. V místě rozdvojení průdušnice na průdušky se nachází hlasové ústrojí.

Trávicí a vylučovací soustava

U mnohých ptáků se nachází vole, rozšířená část jícnu sloužící k dočasnému ukládání potravy. Ptáci mají dva žaludky, žláznatý (zde se potrava tráví chemicky) a svalnatý (probíhá zde mechanické rozmělňování). Trus z ptačího těla odchází kloakou společně s kyselinou močovou vylučovanou ledvinami.

Oběhová soustava

Ptáci mají srdce rozdělené na 2 síně a 2 komory, nemíchá se v něm okysličená a odkysličená krev. Jejich červené krvinky mají buněčné jádro.

Rozmnožování

Ptáci snášejí vejce s vápenatou skořápkou.

Migrace a aktivita během roku

Tažné druhy ptáků v rámci roku migrují na delší vzdálenosti. Migrace probíhá kvůli dostupnosti potravy či vhodnějším podmínkám pro hnízdění (např. na jaře je na severní polokouli delší den než kolem rovníku). Ptáci se při migraci orientují např. díky pozici nebeských objektů (Slunce, hvězd) či krajinných prvků. Tažní ptáci Evropy většinou migrují do Afriky.

Některé druhy ptáků jsou částečně tažné, přelétají na kratší vzdálenosti (např. v rámci Evropy se na zimu přesunou jižněji).

Ptáci Česka, kteří zde přes zimu zůstávají (stálé druhy), jsou v tomto období aktivní a často v hejnech vyhledávají potravu.

Komunikace a shlukování

Ptáci mohou komunikovat pomocí zvuků. Zpěv (vábení) slouží k vymezení území či přilákání partnera. Kromě vábení mohou ptáci vydávat např. varovné zvuky sloužící třeba k odstrašení predátorů či soků. Ptáci mohou vydávat zvuky např. i klapáním zobáku (čáp) či údery zobáku do dřeva (strakapoud).

Ptáci dále mohou komunikovat pomocí vizuálních projevů. Samci bývají často výrazněji zbarveni než samice, zvláště ve svatebním šatu. U některých druhů mají význam námluvní tance, ukazování peří aj.

Mnozí ptáci se seskupují do hejn (např. špačci, holubi, během zimy pěnkavovití či strnadi).

Komfortní chování

Ptáci si probírají peří, čímž rovnají jeho části a odstraňují z něj nečistoty. Mohou si po něm roztírat výměšky kostrční žlázy či na něj nanášet mravence (kyselina mravenčí hubí parazity). Také se mohou cíleně koupat ve vodě či provádět prachovou koupel („popelení“).

Hnízdění

Některé druhy hnízdí přímo na zemi (např. bažant), jiné si vytvářejí hnízdo z větví/rostlinného materiálu (např. straka) nebo hlíny (vlaštovka, jiřička). Mnozí ptáci hnízdí v dutinách stromů. Šplhavci si tyto dutiny vykotlávají zobákem. Opuštěné dutiny pak mohou využít ke hnízdění další druhy.

Mláďata mohou být krmivá (po vylíhnutí vyžadují péči, jsou krmena rodiči) a nekrmivá (po vylíhnutí si dokáží samostatně vyhledávat potravu).

Ptáci a člověk

Některé druhy ptáků se přizpůsobily hnízdění v blízkosti člověka. Lidské stavby nahrazují obvykle jejich původní hnízdiště (např. čáp bílý – komín místo osamoceného stromu, rorýs, poštolka – budovy místo skal).

Co se týče lidských staveb, ptáci mohou být ohrožováni nárazy do skleněných ploch, které při rychlém letu jen obtížně dokážou vidět. Nárazům lze do určité míry zamezit např. polepem.

Budky vytvořené člověkem poskytují dutinovým ptákům prostor pro hnízdění, krmítka mohou pro ptáky být zdrojem potravy během zimy.

Lidé mnohé ptačí druhy domestikovali např. kvůli masu a vejcím (kur domácí), peří (kachna domácí) či doručování zpráv (holub domácí). Někteří ptáci mohou být chováni jako domácí zvířata (typicky papoušci).

Běžci

Běžci nedokážou létat, rychle však běhají. Patří mezi ně např. pštros dvouprstý (a) žijící v Africe, nandu pampový (b) z Jižní Ameriky či australský emu hnědý (c).

Hrabaví

Hrabaví ptáci nepříliš dobře létají, množství času tráví na zemi. Do této skupiny náleží např. křepelka polní (d) či koroptev polní (e). Tyto druhy jsou ohrožené hlavně intenzivním zemědělstvím. Tetřev hlušec (f) je v Česku vzácný. Kur domácí (g, samice je slepice, samec kohout) byl pravděpodobně vyšlechtěn mj. z kura bankivského žijícího v jižní a jihovýchodní Asii. Bažant obecný (h) pochází z Malé Asie, projevuje se u něj výrazná pohlavní dvojtvárnost.

Měkkozobí

Mezi měkkozobé patří např. holub domácí (i) původně chovaný pro maso a přenos zpráv. Holub hřivnáč (j) je ve srovnání s holubem domácím větší a má světlé skvrny na stranách krku. Hrdlička zahradní (k) se na území Česka rozšířila z Balkánu, má černý pruh na krku a světle šedé peří. Původní hrdlička divoká (l) má na krku pruhů více.

Vrubozobí

Vrubozobí mají vroubkovaný zobák, který slouží k drcení rostlinné či živočišné potravy. Do této skupiny patří např. labuť velká (m), kachna divoká (n) či husa velká (o).

Čápi

Mezi čápy vyskytující se na území Česka náleží čáp bílý (n, hnízdí v blízkosti člověka) a čáp černý (o, hnízdí zejména v lesích, na skalách). Čápi jsou typickým příkladem migrujících ptáků, kteří v zimě pobývají v Africe.

Veslonozí

Volavka popelavá (p) se živí hlavně rybami, v letu rozlišit od čápa podle prohnutého krku. Kormorán velký (q) je v dospělosti černě zbarven, v jeho potravě též převládají ryby.

Krátkokřídlí

Lyska černá (r) má typickou bílou lysinu nad kořenem zobáku. Nemá plovací blány, na nohou má kožní lemy. Slípka zelenonohá (s) má tmavé peří, žlutozelené nohy a červený čelní štítek.

Dlouhokřídlí

Racek chechtavý (t) má typický hlas, hnízdí v koloniích. V letním šatu má černou hlavou, v zimním černou tečku za okem.

Tučňáci

Tučňáci (např. tučňák kroužkový – u) žijí až na výjimku na jižní polokouli. Druhotně ztratili schopnost létat, dovedou však dobře plavat.

Sovy

Sovy jsou draví ptáci, kteří jsou aktivní zejména v noci. Mají výborný sluch, oči směřující dopředu, dokáží tiše létat. Kořist polykají vcelku, následně zvrátí její zbytky (vývržky). Mezi sovy náleží například:

• puštík obecný (a) – Nejběžnější sova Česka.
• kalous ušatý (b) – Má pírka připomínající uši, oranžové oči.
• výr velký (c) – Největší sova Evropy.
• sýček obecný (d) – Drobná sova, kriticky ohrožena mj. kvůli úbytku vhodných míst k životu.
• sova pálená (e) – Světle zbarvená sova se srdcovitým závojem kolem očí.

Dravci, sokoli

Dravci a sokoli jsou dvě obdobně přizpůsobené, avšak nepříbuzné skupiny. Jedná se o predátory s výborně vyvinutým zrakem. Mezi dravce patří třeba:

• káně lesní (f) – Častý středně velký dravec, živí se zejména drobnými savci.
• orel mořský (g) – Největší evropský orel, v Česku vyhuben a reintrodukován. Má bílý ocas, často v blízkosti vod.
• jestřáb lesní (h) – Středně velký dravec s černo-bíle proužkovaným břichem a žlutým okem.

Do řádu sokolů patří například:

• poštolka obecná (i) – Běžný malý sokol, má rezavé zbarvení, v letu zužující se ocas; dokáže se třepotat na místě.
• sokol stěhovavý (j) – Má černý „vous“ pod okem, v Česku vzácný.

Svišťouni

Mezi svišťouny náleží například rorýs obecný (k). Pobývá prakticky jen ve vzduchu (za letu i spí). Lze poznat podle srpovitých křídel, živí se hmyzem. Kolibříci (l) žijí v Americe, živí se nektarem z květů.

Srostloprstí

Do skupiny srostloprstých patří kupříkladu ledňáček říční (m). Má nezaměnitelné, výrazné modro-oranžové zbarvení. Živí se zejména rybami, hnízdí v písčitých či hlinitých březích.

Šplhavci

Šplhavci často hnízdí v dutinách stromů, které sami tvoří. Mezi šplhavce patří:

• datel černý (n) – Největší český šplhavec; má černé peří, samec má červené temeno, samice pouze proužek na týlu.
• strakapoud velký (o) – Černo-červeno-bíle zbarven, menší a v Česku častější než datel.
• žluna zelená (p) – Často hledá potravu na zemi, žere hlavně mravence.

Kukačky

Zástupcem kukaček je kukačka obecná (q). Jedná se o hnízdního parazita, klade vejce do hnízd jiných ptáků.

Pěvci jsou početnou skupinou ptáků (tvoří asi polovinu ptačích druhů celkově). Mají zpravidla dobře vyvinuté hlasové ústrojí, mají krmivá mláďata

Příklady druhů pěvců

• sýkora koňadra (a) – Běžný pěvec se žlutým břichem a černou hlavou, příbuzná sýkora modřinka (b) je menší a má modré temeno.
• kos černý (c) – Samci jsou černí se žlutooranžovým zobákem, samice hnědé. Často v blízkosti člověka.
• pěnkava obecná (d) – Jeden z nejběžnějších pěvců, má dva bílé proužky na křídle.
• vrabci – Obývají např. okraje obcí a křoviny. U vrabce domácího (e) se projevuje pohlavní dvojtvárnost, vrabec polní (f) má černou skvrnu na tváři.
• strnad obecný (g) – V zemědělské krajině, na mezích a v křovinách, samci jsou výrazně žlutí.
• stehlík obecný (h) – Má červené zbarvení na hlavě a žluté na křídle, živí se např. semeny pcháčů a bodláků.

• hýl obecný (i) – Má černou hlavu, samci červené břicho, samice hnědé.
• vlaštovka obecná (j) – Má červené hrdlo a výrazně vidlicovitý ocas, loví hmyz za letu, tvoří si miskovitá hnízda z bláta a slin.
• jiřička obecná (k) – Oproti vlaštovce má jen slabě vykrojený ocas, bílou kostrč, tvoří pospolitá polokulovitá hnízda vně budov.
• špaček obecný (l) – Menší než kos, samci mají tečkované peří. Živí se zejména plody.
• červenka obecná (m) – Má červenou náprsenku, teritoriální, vyhledává potravu hlavně na zemi.
• drozd zpěvný (n) – Zejména hnědého/okrového zbarvení, žere zejména bezobratlé (dokáže např. rozbíjet schránky měkkýšů).
• brhlík lesní (o) – Modrošedě a žlutooranžově zbarven, obratně šplhá po stromech.
• králíček obecný (p) – Nejmenší opeřenec Česka, v jehličnatých lesích.

• krkavcovití pěvci – Jsou zpravidla všežraví, vynikají svou inteligencí.
  • sojka obecná (q) – Má modré pole na křídle.
  • straka obecná (r) – Má černo-bílé zbarvení, často ve městech.
  • vrána černá (s; rozšířena na západě), vrána šedá (t; rozšířena na východě)
  • havran polní (u) – Větší než vrána, má lysinu kolem zobáku.
  • krkavec obecný (v) – Z jeho siluety při letu důrazně vyčnívá hlava, má klínovitý ocas.

Savci jsou skupinou obratlovců se stálou tělesnou teplotou. Jejich tělo pokrývá srst, mláďata se živí mateřským mlékem.

Následující podtémata představují významné skupiny savců, příklady jejich zástupců včetně ekologických souvislostí a přizpůsobení či vztahů s člověkem.

• Savci obecně, vejcorodí, vačnatci – Obecná charakteristika savců, zástupci jejich méně početných hlavních skupin.
• Šelmy – Velká skupina savců, zástupci jsou většinou přizpůsobeni aktivnímu lovu.
• Hlodavci a zajícovci – Příbuzné skupiny většinou přizpůsobené přijímání rostlinné potravy.
• Sudokopytníci, kytovci – Sudokopytníci mají dva prsty opatřené kopyty či kopýtky. Kytovci jsou součástí této skupiny, druhotně se přizpůsobili životu ve vodě.
• Lichokopytníci, chobotnatci, letouni, hmyzožravci, primáti – Informace o méně početných skupinách savců, včetně primátů, mezi které náleží i člověk.
• Savci: mix

Zbylá podtémata jsou zaměřená na zajímavosti (např. poznávání stop savců Česka).

Savci jsou obratlovci se stálou tělesnou teplotou. Tělo mají kryté srstí, svá mláďata krmí mateřským mlékem. Zárodek se alespoň určitý čas vyvíjí v těle matky (u placentálů zajišťuje výměnu látek mezi matkou a plodem placenta). Srdce savců obsahuje 2 síně a 2 komory, pravá a levá část srdce jsou dokonale oddělené přepážkou.

Savci žijí na souši, někteří (např. kytovci) druhotně obývají vodní prostředí. Letouni jsou schopni aktivního letu.

Vejcorodí

Mezi vejcorodé (resp. do skupiny ptakořitní) patří ptakopysk podivný (a) a čtyři druhy ježur (b). Tito savci mají kloaku, snášejí vejce. Vyskytují se pouze v Austrálii a na Nové Guinei.

Vačnatci

Vačnatci přirozeně obývají zejména Austrálii, vačice žijí v Americe. Jejich mláďata se rodí nedokonale vyvinutá a dále se vyvíjejí ve vaku samice. Mezi vačnatce patří například:

• koala medvídkovitý (1) – Živí se prakticky výhradně eukalyptem (blahovičníkem).
• klokani (např. klokan rudý, 2) – Jsou býložraví, pohybují se i za pomoci svalnatého ocasu.
• ďábel medvědovitý (3, „tasmánský čert“) – Žije prakticky jen na Tasmánii.
• vačice (např. vačice opossum, 4) – Jedná se zejména o všežravce, žijí v Americe.

Placentálové

Skupině placentálů jsou věnována navazující témata.

Šelmy jsou skupinou placentálních savců. Jsou to obvykle masožravci, v potravních řetězcích stojí na pozici vrcholových predátorů. Šelmy jsou často velmi pohyblivé, mají výkonné smysly (zejména zrak, čich). Do skupiny šelem náleží i ploutvonožci, kteří se přizpůsobili životu ve vodě.

Kočkovití

• kočka divoká (a) – Zavalitější a plašší než kočka domácí (b), která z kočky divoké byla vyšlechtěna.
• rys ostrovid (c) – Největší kočkovitá šelma Česka, má trojúhelníkové uši s typickými černými štětinami, živí se zejména srnčí zvěří.
• lev (d) – Žije v savanách Afriky (a omezeně v Indii), má výraznou pohlavní dvojtvárnost.
• tygr (e) – Největší kočkovitá šelma, má různé poddruhy (např. tygr indický, kriticky ohrožený tygr sumaterský, tygr ussurijský žijící v tajze).
• levhart skvrnitý (f) – Žije v Asii a Africe, má skvrny se světlejším středem.
• gepard štíhlý (g) – Nejrychlejší suchozemský živočich, žije zejména v savanách Afriky.
• puma americká (h) – Obývá širokou škálu prostředí, pískově zbarvena.
• jaguár americký (i) – S. a J. Amerika, usmrcuje kořist prokousnutím lebky, má na srsti skvrny s černým středem.

Psovití

• vlk obecný (1) – V Česku vyhuben, v roce 2014 se zde opět začal rozmnožovat a jeho počty stoupají. Není přímým ohrožením člověka, může však způsobovat škody na hospodářských zvířatech (to vede k rozporům mezi hospodáři a ochránci přírody). Z vlka byl vyšlechtěn pes.
• liška obecná (2) – Všežravá, aktivní zejména v noci.
• psík mývalovitý (3) – Zavlečený z východní Asie.

Lasicovití

• kuna skalní (a) – Největší lasicovitá šelma v Česku, všežravá (žere např. hlodavce, ptáky, vejce, ovoce).
• kuna lesní (b) – Oproti kuně skalní žije spíše v lesích. Na hrdle má žlutou srst, její postava je „shrbená“.
• kolčava (c) – Nejmenší lasice, všežravá.
• hranostaj (d) – V zimní srsti bílý, má černou špičku ocasu.
• vydra říční (e) – Má uzavíratelné uši a nozdry, svalnatý ocas, plovací blány a hustou podsadu.
• jezevec lesní (f) – Měří až 85 cm, černo-šedo-bílé zbarvení, žije v norách.

Medvídkovití

Mezi medvídkovité šelmy patří mýval severní (*). Je všežravý. Pochází z Ameriky, v Česku je nepůvodní a rozšiřuje se.

Medvědovití

• medvěd hnědý (1) – Na východě Česka, kam proniká ze Slovenska. Všežravý. Největší evropská šelma.
• medvěd lední (2) – Žije v Arktidě, loví zejména tuleně.
• panda velká (3) – Z Číny, žere prakticky jen bambus.

Ploutvonožci

• tuleni (a) – Mají zakrnělé zadní končetiny směřující dozadu, přední končetiny mají viditelné prsty.
• rypouš sloní (b) – Největší ploutvonožec, náleží mezi tuleňovité, žije na jižní polokouli.
• lachtani (c) – Oproti tuleňům mají ušní boltce, výraznější končetiny, častěji pobývají na souši (kde i spí).
• mrož lední (d) – Má výrazné kly (prodloužené špičáky), na severní polokouli.

Hlodavci

Hlodavci jsou druhově nejbohatším řádem savců. Ke zpracování potravy jim slouží mj. dva páry dorůstajících řezáků (hlodáků). Hlodavci se živí hlavně rostlinami. Sami bývají kořistí mnoha predátorů (např. dravců, sokolů, sov, šelem…). Dokáží se rychle rozmnožovat. Mezi zástupce hlodavců patří:

• veverka obecná (a) – Žije samotářsky na stromech, živí se rostlinnou potravou (dělá si zásoby na zimu, kterou nepřespává). Staví si hnízda z větví a listí. Jediný druh veverky v Česku, jedinci mohou mít různé zbarvení od rezavé do černé.
• myš domácí (b) – Malý hlodavec žijící v blízkosti člověka, používá se i jako laboratorní zvíře.
• potkan (c) – Z východní Asie, nyní rozšířen celosvětově, všežravý.
• krysa (d) – Má ocas delší než tělo, v Česku víceméně vytlačena potkanem.
• hraboš polní (e) – Oproti myši má zakulacenější čenich, žije na polích, opakovaně dochází k jeho přemnožení.

a – veverka obecná

b – myš domácí

c – potkan

d – krysa

e – hraboš polní

• křeček polní (f) – Žere zejména rostliny, vzácněji živočichy. Má lícní torby. Oproti chovaným křečkům je větší (kolem 25 cm). Ubývá, zvláště chráněný.
• sysel obecný (g) – Žlutošedý, žije v koloniích. Dříve byl běžným zemědělským škůdcem, dnes je zvláště chráněný a vzácně obývá rovné travnaté plochy.
• bobr evropský (h) – Největší evropský hlodavec, žije v norách v březích. Má široký šupinatý ocas ke kormidlování a varování ostatních bobrů. V zimě se živí dřevinami uskladněnými díky stavění hrází, v létě žere zejména byliny.
• ondatra pižmová (i) – Počátkem 20. století dovezena z Ameriky mj. do Dobříše.
• nutrie říční (j) – Původně chována pro kožešinu, nyní její početnost ve volné přírodě stoupá (invazní druh).

f – křeček polní

g – sysel obecný

h – bobr evropský

i – ondatra pižmová

j – nutrie říční

Zajícovci

Mezi zajícovce náleží pišťuchovití a zajícovití. Zástupci zajícovitých jsou:

• králík divoký (1) – Původně ze západní Evropy, na území Česka dovezen ve středověku. Hrabe si nory, samice rodí neosrstěná a nevidoucí mláďata. Invazní např. v Austrálii. Byl z něj vyšlechtěn králík domácí.

• zajíc polní (2) – Původní v Česku, oproti králíkovi má černé špičky uší, delší zadní končetiny, je celkově větší. Samice rodí osrstěná a vidoucí mláďata na povrchu země (mladé zajíčky koncem zimy tedy není vhodné vozit do záchranných stanic, přežijí i mráz a matky je kojí).

1 – králík divoký

2 – zajíc polní

Sudokopytníci jsou skupinou savců. Třetí a čtvrtý prst u nich obvykle nesou váhu těla a jsou opatřeny kopyty či kopýtky. Mezi sudokopytníky jsou na základě molekulární biologie řazeni i kytovci. Ti se druhotně přizpůsobili životu ve vodě, jejich končetiny jsou přeměněné v ploutve.

„Nepřežvýkaví“ sudokopytníci

Mezi „nepřežvýkavé“ sudokopytníky náleží prasatovití:

• prase divoké (a) – Je všežravec s dobře vyvinutým čichem, obývá zejména listnaté lesy. V současnosti je v Česku přemnoženo. Bylo z něj vyšlechtěno prase domácí.

a – prase divoké

Přežvýkavci

Přežvýkaví sudokopytníci jsou býložraví, tomu je přizpůsobena jejich trávicí soustava. Zpracování rostlinné potravy (obsahující těžko stravitelnou celulózu) zajišťují mj. tři předžaludky (bachor, čepec, kniha) a žaludek (slez). Zejména v bachoru se na trávení podílejí bakterie, prvoci a houby. Potrava se také vrací k přežvýkání do tlamy.

Přežvýkaví mají parohy kostěného původu (po říji je shazují, u jelenovitých) či rohy kožního původu (u turovitých). Mezi přežvýkavé patří například:

• turovití
  • tur domácí (b) – Též skot, hovězí dobytek. Chová se pro maso i mléko.
  • koza domácí (c) – Je schopna spásat i dřeviny, čehož se využívá při managementu krajiny.
  • ovce domácí (d) – Chována zejména pro vlnu.
  • kamzík horský (e) – Žije nad hranicí lesa, do Česka uměle vysazen.
  • muflon (f) – Druhotně zdivočelá ovce.

b – tur domácí

c – koza domácí

d – ovce domácí

e – kamzík horský

f – muflon

• jelenovití
  • srnec obecný (g) – Nejčastější volně žijící sudokopytník v Česku, jeho říje probíhá v červenci–‍srpnu.
  • jelen lesní (též jelen evropský, h) – Větší než srnec obecný, říje nastává v září–‍říjnu.
  • daněk evropský (i) – Pochází z Malé Asie a Středomoří, původně chován v oborách. Má lopatovité parohy.
  • los (j) – Žije zejména na severu Evropy, v Česku (na Šumavě, Třeboňsku) se nachází malé populace. Má lopatovité parohy.
  • jelen sika (k) – Nepůvodní druh z Asie. V Česku (zejména na západě) přemnožen. Kříží se s jelenem lesním, čímž ho důrazně ohrožuje.

g – srnec obecný

h – jelen lesní

i – daněk evropský

j – los

k – jelen sika

Mezi přežvýkavce žijící mimo Česko patří např. sob (l; oproti losovi má u soba samec i samice rozvětvené parohy). Dalšími zástupci jsou žirafy (m).

Do samostatných skupin sudokopytníků patří velbloudovití, mezi něž patří např. velbloud jednohrbý (n) či velbloud dvouhrbý (o). Hrochovití, např. hroch obojživelný (p), jsou blízce příbuzní kytovcům.

l – sob

m – žirafa

n – velbloud jednohrbý

o – velbloud dvouhrbý

p – hroch obojživelný

Kytovci

Kytovci žijí ve vodním prostředí. Dýchají plícemi, musejí se tedy pravidelně nadechovat. Pro udržení teploty těla mají velkou vrstvu podkožního tuku. Orientují se pomocí echolokace (vnímání odražených zvuků), zvukem spolu též komunikují. Mezi kytovce náleží skupiny kosticovci a ozubení.

Kosticovci mají na horní čelisti kostice, pomocí nichž filtrují potravu (kril, mořský plankton). Patří mezi ně:

• plejtvák obrovský (1) – Největší současný obratlovec, měří až 32 m.
• velryba grónská (2) – Žije ve studených mořích severní polokoule.

Ozubení kytovci jsou draví, patří mezi ně např. delfín obecný (3), kosatka dravá (4) či vorvaň tuponosý (5).

3 – delfín obecný

4 – kosatka dravá

5 – vorvaň tuponosý

Lichokopytníci

Lichokopytníci se při chůzi opírají o jeden, nebo o tři prsty (u nosorožce). Patří mezi ně například:

• kůň (a) – Domestikovaný. Dříve využíván k práci a dopravě, dnes spíše k rekreační jízdě.
• osel (b) – Využíván k práci zejména v jižní Evropě a severní Africe.
• zebra (c) – Různé druhy žijí v savanách Afriky, pruhy zajišťují splývání v rámci stáda.
• nosorožec (d) – Mnohé druhy kriticky ohrožené, roh vzniká přeměnou kůže.

Chobotnatci

Chobotnatci mají chobot vzniklý srůstem nosu a horního pysku. Patří sem slon africký (1) či menší slon indický (2). Sloni jsou ohroženi pytláctvím souvisejícím se získáváním slonoviny.

Letouni

Letouni jsou schopni aktivního letu. Často se orientují pomocí echolokace. V Česku žijí netopýři (I) a vrápenci.

Hmyzožravci

Zástupcem hmyzožravců je například krtek obecný (II), který má nohy přizpůsobené hrabání. Ježci (ježek západní – III – a ježek východní) se dovedou v ohrožení stočit do klubka. Rejsek obecný (IV) je drobný, žere např. hmyz, plže či pavoukovce.

Primáti

Primáti obývají zejména tropy a subtropy. Mají sociální způsob života. Jsou býložraví či všežraví, mají dobře vyvinutý zrak.

Mezi poloopice patří např. komby (a) či lemuři (b). Ploskonosí žijí v Americe, mají širokou nosní přepážku a nozdry směřující od sebe. Patří mezi ně např. malpy (c) či vřešťani (d). Úzkonosí obývají Starý svět, zahrnují např. paviány (e), kočkodany (f) či makaky (g).

Mezi lidoopy patří:

• orangutani (1) – Žijí na Borneu a Sumatře. Pohybují se zejména v korunách stromů, jsou převážně býložraví.
• gorily (2) – Žijí v Africe. Mají mezi lidoopy nejvýraznější pohlavní dvojtvárnost, jsou býložravé, nejméně agresivní z lidoopů.
• šimpanzi (3) – Žijí v Africe, obývají širokou škálu prostředí. Menšího vzrůstu. Žerou menší množství kvalitní stravy (rostlinné i živočišné). Jsou teritoriální. Jde o nejbližší příbuzné člověka.

Hospodářská zvířata člověk chová ke svému užitku. Získává z nich mnohé produkty (maso, mléko, vejce, vlnu, peří aj.), případně je využívá k práci (nyní v Česku prakticky jen koně). Hospodářská zvířata jsou vyšlechtěná ze svých divokých předků tak, aby se u nich projevovaly žádané vlastnosti. V současné době bývají hospodářská zvířata v rámci živočišné výroby často chovaná v průmyslových velkochovech.

O zdraví zvířat pečuje veterinář. U samců hospodářských zvířat se mnohdy provádí kastrace (vykleštění), odstranění varlat (za účelem úpravy chování či zlepšení kvality masa). Usmrcení hospodářského zvířete je porážka, ta se zpravidla odehrává na jatkách. Nevyužitelné zbytky usmrcených zvířat se zpracovávají v kafilérii.

Příklady běžných hospodářských zvířat

Obrázek	Druh	Skupina	Samec	Samice
	tur domácí	savci	býk, vůl (vykastrovaný)	kráva, dojnice (již rodila), jalovice (nerodila)
	prase domácí	savci	kanec, vepř (vykastrovaný)	svině, bachyně (již rodila), prasnice (nerodila)
	ovce domácí	savci	beran, skopec (vykastrovaný)	bahnice (již rodila), jehnice (nerodila)
	koza domácí	savci	kozel, hňup (vykastrovaný)	koza
	kůň domácí	savci	hřebec, valach (vykastrovaný)	klisna, kobyla
	kur domácí	ptáci	kohout	slepice
	kachna domácí	ptáci	kačer	kachna
	husa domácí	ptáci	houser	husa