Raný středověk

Francká říše byla jedním z raně středověkých států, který existoval na území dnešní Francie, Německa a severní Itálie mezi lety 481 až 843. Jeho jméno je odvozeno od germánského kmene Franků, který během 5. století našeho letopočtu začal toto území osidlovat.

Vznik Francké říše

Prvním rodem, který se ve Francké říši ujal vlády, byli Merovejci. Její zakladatel Chlodvík sjednotil francké kmeny a stal se prvním franckým panovníkem. Stejně jako ostatní raně středověcí panovníci přijal křesťanství, aby tak podpořil svou moc.

Z majordomů králové

Během 8. století postupně slábla moc králů a více jí získávali majordomové, což byli nejvyšší úředníci. Jedním z nich byl Karel Martel (nazývaný Kladivo), který v roce 732 v bitvě u Poitiers porazil Araby. Tahle událost je někdy považována za zastavení jejich postupu do Evropy.

Jeho syn Pipin Krátký založil dynastii Karlovců, nazvanou podle jeho otce, a stal se králem Francké říše. Dynastie Karlovců byla druhou dynastií v dějinách Francké říše.

Karel Veliký

Nejvýznamnějším panovníkem z rodu Karlovců a v dějinách Francké říše je Karel Veliký. Ten byl v roce 800 korunován papežem na císaře, stal se tak prvním středověkým císařem. Během jeho vlády se jeho říše rozrůstala. Nechal budovat marky, což byla opevněná hraniční území.

Byl také velkým podporovatelem vzdělanosti a často se vracel zpátky k antice. Období jeho vlády se proto říká karolinská renesance. V této době byly centrem vzdělanosti kláštery, kde se ve skriptoriích opisovali knihy.

Konec Francké říše

Francká říše se rozpadla v roce 843 po podepsání Verdunské smlouvy. Byla rozdělena na tři části, a to:

• Západofranskou říši,
• Východofranskou říši a
• Lotharingii.

Vikingové pocházeli ze Skandinávie, tedy dnešního Dánska, Švédska a Norska. Původně jsou to germánské kmeny, které postupně osidlovaly sever Evropy. Doba Vikingů v Evropě je datována mezi 8. a 11. stoletím.

Život na severu

Vzhledem ke klimatickým podmínkám, tedy krátkým létům a dlouhým zimám, se Vikingové živili zejména dálkovým obchodem, rybolovem a zemědělstvím, pro které ale nebyly ve Skandinávii příznivé podmínky. Byli to výborní mořeplavci a do dějin vstoupili také jako piráti.

Expanze Vikingů

V jednotlivých částech Evropy jsou známi pod odlišnými jmény podle toho, kterým směrem se vydali.

Normané se vydali směrem na západ, kde se přes Francii, Normandie získala jméno právě podle nich,. Dostali do Anglie, objevili Island, Grónsko a v čele s Leifem Erikssonem se jako první dostali až do severní Ameriky.

Varjagové se vydali na východ, kde začali obchodovat s Byzantskou říši. Po cestě založili Kyjevskou Rus, které začal vládnout rod Rurikovců.

Náboženství a kultura Vikingů

Vikingové byli pohané . Věřili ve velké množství bohů, nejvyšším bohem byl Odin. V dnešní době patří mezi ty známější také Thor. Psali runami, které jim dle legendy získal svou obětí právě Odin.

Od Keltů k Vikingům

V Anglii žilo původně keltské obyvatelstvo, které bylo během 1. století našeho letopočtu ovládnuto Římany. Ti zde založili provincii Britannia, podle které je dnes pojmenována Velká Británie.

Během 5. století se do Anglie dostávaly kmeny Anglů, Sasů a Jutů. Souhrnně jim dnes říkáme kmeny Anglosasů. Tvořili malá království, jejichž odkaz zůstává v dnešní době v podobě hrabství (jedná se například o Kent, Essex nebo Sussex). V 8. století se v Anglii objevili Vikingové a bojovali s anglosaskými kmeny.

Vznik křesťanské Anglie

Během 6. století se do té doby pohanskou Anglií začalo šířit křesťanství s centrem v Canterbury, kde se prvním arcibiskupem stal svatý Augustin.

Vikingové byli poraženi Alfredém Velikým, kterému se podařilo sjednotit anglosaské kmeny a stal se prvním anglickým králem v roce 871. Oproti většině středověkých panovníků Alfréd Veliký uměl číst a psát.

Bitva u Hastings

Na počátku 11. století dochází k bojům o anglický trůn, který se snaží ubránit král Harold II. Ten se střetl v roce 1066 s normanským vévodou Vilémem Dobyvatelem v bitvě u Hastings.

Vilém Dobyvatel bitvu u Hastings vyhrál, porazil anglosaského krále a stal se tak anglickým králem. Zároveň byl ale normanským vévodou, který byl leníkem (podřízeným) francouzského krále.

Sámova říše

První slovanský státní útvar na západě se jmenoval Sámová říše. Informace o něm máme díky Fredegarově kronice. Šlo o kmenový svaz fungující v polovině 7. století, který vedl francký kupes Sámo. V roce 631 porazil v bitvě u Wogastisburgu franckého krále Dagoberta.

Od úmrtí Sáma až do 8. století nemáme o dění na našem území žádné informace.

Velkomoravská říše

Velká Morava byl státní útvar nacházející se primárně na území dnešní Moravy a Slovenska v 2. polovině 9. století. První známým knížem byl Mojmír I. z rodu Mojmírovců, který vyhnal ze sousedního Nitranska panovníka Pribinu a sjednotil obě země pod svou moc.

Jeho nástupce kníže Rastislav chtěl zřídit vlastní církevní organizaci, papež ho však odmítl. Obrátil se proto na byzantského císaře, který vyslal v roce 863 na Moravu dva církevní bratry Konstantina a Metoděje, jejichž posláním bylo šířit na Velké Moravě křesťanství. Ti:

• vytvořili první slovanské písmo – hlaholici,
• prosadili staroslověnštinu jako církevní jazyk, a
• v 80. letech 9. století pokřtili Bořivoje, prvního českého knížete, i s manželkou Ludmilou.

Kníže Svatopluk rozšířil území o Krakovsko, Slezsko, Lužici, Slovensko, část Maďarska a Rakousko. Za vlády Mojmíra II. se však v roce 906 říše rozpadla pod nájezdy maďarských kočovných kmenů

Rod Přemyslovců odvíjel svůj původ od bájného Přemysla Oráče. Tato knížecí a později královská dynastie vládla v českých zemích doložitelně od 2. poloviny 9. století do roku 1306.

První Přemyslovci

Prvním doloženým českým knížetem z rodu Přemyslovců byl Bořivoj I. Původně sídlil na Levém Hradci (kostel sv. Klimenta), ale přesunul do Prahy, kudy vedla významná obchodní cesta, sídlo svého rodu. V 80. letech 9. století přijal křest a tím i křesťanství na Velké Moravě.

Jeho nástupce kníže Spytihněv I. uznal v Řeznu podřízenost přemyslovských knížat Východofrancké říši, což historicky propojilo české země se západem nejen na politické úrovni, ale i náboženské. Všechny církevní organizace tak byly podřízeny Řeznu a Východofrancké říši.

Svatý Václav

Kníže Vratislav I., syn Spytihněva I., měl manželku Drahomíru. Jeho syny Václav a Boleslav vychovávala babička Ludmila, která byla dle legend uškrcena šátkem na Tetíně a následně prohlášena za svatou.

Po něm nastoupil jeho syn Václav. Bojoval s východofranckým králem Jindřichem Ptáčníkem a později mu byl nucen platit tribut pacis, tedy poplatek za mír. Mimo jiné založil kostel sv. Víta na Pražském hradě v místech, kde dnes stojí katedrála. 28. 9. 935 byl zabit ve Staré Boleslavi, dle legend na popud jeho mladšího bratra Boleslava. Později prohlášen za svatého.

Rozkvět českých zemí

Ať už Václava zavraždil kdoko, kníže Boleslav I. vládl velmi schopně. Založil množství hradů, skrze které systematicky spravoval české země. Založil i Vyšehrad. Odmítl platit tribut a začal razit nejstarší české mince, denáry. Ostatky svatého Václava nechal převést do kostela svatého Víta na Pražském hradě, což umožnilo jeho později prohlášení za svatého.

Vznik pražského biskupství

Kníže Boleslav II. na jeho vládu navázal a rozšířil území na Moravu, Slezsko, Slovensko a Malopolsko. V roce 973 založil pražské biskupství, čímž český stát zařadil mezi přední křesťanské státy.

Za jeho vlády došlo i k vyvraždění konkurentního rodu Slavníkovců v Libici.

Po smrti Boleslava II. nastává krize českého státu.