Ptáci

Ptáci jsou skupinou obratlovců se stálou tělesnou teplotou. Jejich tělo je kryto peřím, velké množství druhů je přizpůsobeno létání. Ptáci mají čelisti přeměněné v zobák, rozmnožují se snášením vajec.

Následující podtémata představují významné skupiny ptáků, příklady zástupců a jejich ekologické vztahy a přizpůsobení:

• Ptáci obecně – Obecná charakteristika ptáků, stavba jejich těla.
• Chování ptáků, vztahy s člověkem – Informace o migraci, komunikaci, hnízdění či soužití ptáků a lidí.
• Běžci, hrabaví, měkkozobí a vodní skupiny
• Sovy, dravci, sokoli, šplhavci a další – Zejména skupiny přizpůsobené přijímání živočišné potravy.
• Pěvci – Velká skupina ptáků s dobře vyvinutým hlasovým ústrojím.
• Ptáci: mix

Ve zbylých podtématech jsou k dispozici různé zajímavosti, jako např. rozlišování opeřenců podle jejich siluet nebo poznávání ptačích hlasů.

Ptáci jsou skupinou obratlovců se stálou tělesnou teplotou. Z hlediska biologické systematiky patří mezi dinosaury, kteří přežili masové vymírání na konci období křídy. Většina druhů ptáků dokáže létat, čemuž je přizpůsobena stavba jejich těla.

Peří, kůže a udržování teploty

Tělo ptáků je kryto peřím. Krycí pera slouží k letu či pokrývají tělo, chrání ho a zajišťují jeho zbarvení. Krycí pera tvoří brk (ten je zanořen v pokožce) a osten, z něhož vychází prapor. Paprsky praporu jsou spojeny drobnými háčky. Prachové peří má dlouhé větve a chrání opeřence proti ztrátě tělesného tepla (právě prachové peří se používá jako výplň lůžkovin, bund či spacáků – tzv. down feathers).

Ptáci mají párovou kostrční žlázu, jejíž olejovitý sekret si roztírají po peří (zejména u vodních druhů zabraňuje jeho smáčení).

Tělesná teplota ptáků se pohybuje kolem 40–42 °C a souvisí s jejich intenzivním metabolizmem.

Kostra a svaly

Čelisti ptáků tvoří zobák, jsou kryty vrstvou rohoviny. V některých kostech ptáků jsou dutiny, což snižuje jejich hmotnost. Na rozšířený hřeben hrudní kosti se upínají svaly zajišťující pohyb křídel. Ptáci mají srostlé ocasní obratle, na ně jsou připevněné svaly ovládající ocasní pera.

Dýchací soustava

V rámci ptačí dýchací soustavy na plíce navazují vzdušné vaky. Ty zajišťují, že vzduch prochází plícemi během výdechu i nádechu. V místě rozdvojení průdušnice na průdušky se nachází hlasové ústrojí.

Trávicí a vylučovací soustava

U mnohých ptáků se nachází vole, rozšířená část jícnu sloužící k dočasnému ukládání potravy. Ptáci mají dva žaludky, žláznatý (zde se potrava tráví chemicky) a svalnatý (probíhá zde mechanické rozmělňování). Trus z ptačího těla odchází kloakou společně s kyselinou močovou vylučovanou ledvinami.

Oběhová soustava

Ptáci mají srdce rozdělené na 2 síně a 2 komory, nemíchá se v něm okysličená a odkysličená krev. Jejich červené krvinky mají buněčné jádro.

Rozmnožování

Ptáci snášejí vejce s vápenatou skořápkou.

Migrace a aktivita během roku

Tažné druhy ptáků v rámci roku migrují na delší vzdálenosti. Migrace probíhá kvůli dostupnosti potravy či vhodnějším podmínkám pro hnízdění (např. na jaře je na severní polokouli delší den než kolem rovníku). Ptáci se při migraci orientují např. díky pozici nebeských objektů (Slunce, hvězd) či krajinných prvků. Tažní ptáci Evropy většinou migrují do Afriky.

Některé druhy ptáků jsou částečně tažné, přelétají na kratší vzdálenosti (např. v rámci Evropy se na zimu přesunou jižněji).

Ptáci Česka, kteří zde přes zimu zůstávají (stálé druhy), jsou v tomto období aktivní a často v hejnech vyhledávají potravu.

Komunikace a shlukování

Ptáci mohou komunikovat pomocí zvuků. Zpěv (vábení) slouží k vymezení území či přilákání partnera. Kromě vábení mohou ptáci vydávat např. varovné zvuky sloužící třeba k odstrašení predátorů či soků. Ptáci mohou vydávat zvuky např. i klapáním zobáku (čáp) či údery zobáku do dřeva (strakapoud).

Ptáci dále mohou komunikovat pomocí vizuálních projevů. Samci bývají často výrazněji zbarveni než samice, zvláště ve svatebním šatu. U některých druhů mají význam námluvní tance, ukazování peří aj.

Mnozí ptáci se seskupují do hejn (např. špačci, holubi, během zimy pěnkavovití či strnadi).

Komfortní chování

Ptáci si probírají peří, čímž rovnají jeho části a odstraňují z něj nečistoty. Mohou si po něm roztírat výměšky kostrční žlázy či na něj nanášet mravence (kyselina mravenčí hubí parazity). Také se mohou cíleně koupat ve vodě či provádět prachovou koupel („popelení“).

Hnízdění

Některé druhy hnízdí přímo na zemi (např. bažant), jiné si vytvářejí hnízdo z větví/rostlinného materiálu (např. straka) nebo hlíny (vlaštovka, jiřička). Mnozí ptáci hnízdí v dutinách stromů. Šplhavci si tyto dutiny vykotlávají zobákem. Opuštěné dutiny pak mohou využít ke hnízdění další druhy.

Mláďata mohou být krmivá (po vylíhnutí vyžadují péči, jsou krmena rodiči) a nekrmivá (po vylíhnutí si dokáží samostatně vyhledávat potravu).

Ptáci a člověk

Některé druhy ptáků se přizpůsobily hnízdění v blízkosti člověka. Lidské stavby nahrazují obvykle jejich původní hnízdiště (např. čáp bílý – komín místo osamoceného stromu, rorýs, poštolka – budovy místo skal).

Co se týče lidských staveb, ptáci mohou být ohrožováni nárazy do skleněných ploch, které při rychlém letu jen obtížně dokážou vidět. Nárazům lze do určité míry zamezit např. polepem.

Budky vytvořené člověkem poskytují dutinovým ptákům prostor pro hnízdění, krmítka mohou pro ptáky být zdrojem potravy během zimy.

Lidé mnohé ptačí druhy domestikovali např. kvůli masu a vejcím (kur domácí), peří (kachna domácí) či doručování zpráv (holub domácí). Někteří ptáci mohou být chováni jako domácí zvířata (typicky papoušci).

Běžci

Běžci nedokážou létat, rychle však běhají. Patří mezi ně např. pštros dvouprstý (a) žijící v Africe, nandu pampový (b) z Jižní Ameriky či australský emu hnědý (c).

Hrabaví

Hrabaví ptáci nepříliš dobře létají, množství času tráví na zemi. Do této skupiny náleží např. křepelka polní (d) či koroptev polní (e). Tyto druhy jsou ohrožené hlavně intenzivním zemědělstvím. Tetřev hlušec (f) je v Česku vzácný. Kur domácí (g, samice je slepice, samec kohout) byl pravděpodobně vyšlechtěn mj. z kura bankivského žijícího v jižní a jihovýchodní Asii. Bažant obecný (h) pochází z Malé Asie, projevuje se u něj výrazná pohlavní dvojtvárnost.

Měkkozobí

Mezi měkkozobé patří např. holub domácí (i) původně chovaný pro maso a přenos zpráv. Holub hřivnáč (j) je ve srovnání s holubem domácím větší a má světlé skvrny na stranách krku. Hrdlička zahradní (k) se na území Česka rozšířila z Balkánu, má černý pruh na krku a světle šedé peří. Původní hrdlička divoká (l) má na krku pruhů více.

Vrubozobí

Vrubozobí mají vroubkovaný zobák, který slouží k drcení rostlinné či živočišné potravy. Do této skupiny patří např. labuť velká (m), kachna divoká (n) či husa velká (o).

Čápi

Mezi čápy vyskytující se na území Česka náleží čáp bílý (n, hnízdí v blízkosti člověka) a čáp černý (o, hnízdí zejména v lesích, na skalách). Čápi jsou typickým příkladem migrujících ptáků, kteří v zimě pobývají v Africe.

Veslonozí

Volavka popelavá (p) se živí hlavně rybami, v letu rozlišit od čápa podle prohnutého krku. Kormorán velký (q) je v dospělosti černě zbarven, v jeho potravě též převládají ryby.

Krátkokřídlí

Lyska černá (r) má typickou bílou lysinu nad kořenem zobáku. Nemá plovací blány, na nohou má kožní lemy. Slípka zelenonohá (s) má tmavé peří, žlutozelené nohy a červený čelní štítek.

Dlouhokřídlí

Racek chechtavý (t) má typický hlas, hnízdí v koloniích. V letním šatu má černou hlavou, v zimním černou tečku za okem.

Tučňáci

Tučňáci (např. tučňák kroužkový – u) žijí až na výjimku na jižní polokouli. Druhotně ztratili schopnost létat, dovedou však dobře plavat.

Sovy

Sovy jsou draví ptáci, kteří jsou aktivní zejména v noci. Mají výborný sluch, oči směřující dopředu, dokáží tiše létat. Kořist polykají vcelku, následně zvrátí její zbytky (vývržky). Mezi sovy náleží například:

• puštík obecný (a) – Nejběžnější sova Česka.
• kalous ušatý (b) – Má pírka připomínající uši, oranžové oči.
• výr velký (c) – Největší sova Evropy.
• sýček obecný (d) – Drobná sova, kriticky ohrožena mj. kvůli úbytku vhodných míst k životu.
• sova pálená (e) – Světle zbarvená sova se srdcovitým závojem kolem očí.

Dravci, sokoli

Dravci a sokoli jsou dvě obdobně přizpůsobené, avšak nepříbuzné skupiny. Jedná se o predátory s výborně vyvinutým zrakem. Mezi dravce patří třeba:

• káně lesní (f) – Častý středně velký dravec, živí se zejména drobnými savci.
• orel mořský (g) – Největší evropský orel, v Česku vyhuben a reintrodukován. Má bílý ocas, často v blízkosti vod.
• jestřáb lesní (h) – Středně velký dravec s černo-bíle proužkovaným břichem a žlutým okem.

Do řádu sokolů patří například:

• poštolka obecná (i) – Běžný malý sokol, má rezavé zbarvení, v letu zužující se ocas; dokáže se třepotat na místě.
• sokol stěhovavý (j) – Má černý „vous“ pod okem, v Česku vzácný.

Svišťouni

Mezi svišťouny náleží například rorýs obecný (k). Pobývá prakticky jen ve vzduchu (za letu i spí). Lze poznat podle srpovitých křídel, živí se hmyzem. Kolibříci (l) žijí v Americe, živí se nektarem z květů.

Srostloprstí

Do skupiny srostloprstých patří kupříkladu ledňáček říční (m). Má nezaměnitelné, výrazné modro-oranžové zbarvení. Živí se zejména rybami, hnízdí v písčitých či hlinitých březích.

Šplhavci

Šplhavci často hnízdí v dutinách stromů, které sami tvoří. Mezi šplhavce patří:

• datel černý (n) – Největší český šplhavec; má černé peří, samec má červené temeno, samice pouze proužek na týlu.
• strakapoud velký (o) – Černo-červeno-bíle zbarven, menší a v Česku častější než datel.
• žluna zelená (p) – Často hledá potravu na zemi, žere hlavně mravence.

Kukačky

Zástupcem kukaček je kukačka obecná (q). Jedná se o hnízdního parazita, klade vejce do hnízd jiných ptáků.

Pěvci jsou početnou skupinou ptáků (tvoří asi polovinu ptačích druhů celkově). Mají zpravidla dobře vyvinuté hlasové ústrojí, mají krmivá mláďata

Příklady druhů pěvců

• sýkora koňadra (a) – Běžný pěvec se žlutým břichem a černou hlavou, příbuzná sýkora modřinka (b) je menší a má modré temeno.
• kos černý (c) – Samci jsou černí se žlutooranžovým zobákem, samice hnědé. Často v blízkosti člověka.
• pěnkava obecná (d) – Jeden z nejběžnějších pěvců, má dva bílé proužky na křídle.
• vrabci – Obývají např. okraje obcí a křoviny. U vrabce domácího (e) se projevuje pohlavní dvojtvárnost, vrabec polní (f) má černou skvrnu na tváři.
• strnad obecný (g) – V zemědělské krajině, na mezích a v křovinách, samci jsou výrazně žlutí.
• stehlík obecný (h) – Má červené zbarvení na hlavě a žluté na křídle, živí se např. semeny pcháčů a bodláků.

• hýl obecný (i) – Má černou hlavu, samci červené břicho, samice hnědé.
• vlaštovka obecná (j) – Má červené hrdlo a výrazně vidlicovitý ocas, loví hmyz za letu, tvoří si miskovitá hnízda z bláta a slin.
• jiřička obecná (k) – Oproti vlaštovce má jen slabě vykrojený ocas, bílou kostrč, tvoří pospolitá polokulovitá hnízda vně budov.
• špaček obecný (l) – Menší než kos, samci mají tečkované peří. Živí se zejména plody.
• červenka obecná (m) – Má červenou náprsenku, teritoriální, vyhledává potravu hlavně na zemi.
• drozd zpěvný (n) – Zejména hnědého/okrového zbarvení, žere zejména bezobratlé (dokáže např. rozbíjet schránky měkkýšů).
• brhlík lesní (o) – Modrošedě a žlutooranžově zbarven, obratně šplhá po stromech.
• králíček obecný (p) – Nejmenší opeřenec Česka, v jehličnatých lesích.

• krkavcovití pěvci – Jsou zpravidla všežraví, vynikají svou inteligencí.
  • sojka obecná (q) – Má modré pole na křídle.
  • straka obecná (r) – Má černo-bílé zbarvení, často ve městech.
  • vrána černá (s; rozšířena na západě), vrána šedá (t; rozšířena na východě)
  • havran polní (u) – Větší než vrána, má lysinu kolem zobáku.
  • krkavec obecný (v) – Z jeho siluety při letu důrazně vyčnívá hlava, má klínovitý ocas.