Vztahy ve škole

Škola je místo, kde trávíme velkou část týdne – skoro jako druhý domov. Jsme tu s lidmi, které si většinou nevybíráme, ale přesto s nimi musíme vycházet. Některé spolužáky máme rádi, s jinými si moc nerozumíme. To je normální. Důležité je učit se, jak spolu dobře fungovat, i když jsme každý jiný.

Co je na školních vztazích výjimečné?

• Potkáváme se každý den, i když bychom třeba někoho raději neviděli.
  
• Musíme spolupracovat – ve skupinách, dvojicích, někdy jen vedle sebe sedět.
  
• Každý má jiný styl chování – někdo je tichý, někdo hlučný, někdo si rád dělá legraci, jiný to nemá rád.
  
• Každý chce někam patřit – většina lidí nechce být sama nebo vyloučená.

Ve škole se často učíme, jak se chovat k ostatním, aby nám spolu bylo dobře, i když nejsme kamarádi.

Co si můžeme zkusit uvědomit

• I když se nám někdo nelíbí, nemusíme ho ponižovat ani vylučovat.
  
• Když někdo udělá chybu, neznamená to, že je špatný člověk.
  
• Když někdo mlčí nebo se chová zvláštně, může mít svůj důvod.
  
• Když si o někom něco myslíme, je dobré se ptát, ne rovnou soudit.

Co pomáhá, aby nám bylo ve škole dobře

• Mluvit slušně – i když máme jiný názor
  
• Nebát se nabídnout pomoc
  
• Umět se omluvit, když něco pokazíme
  
• Přijmout omluvu druhého
  
• Nešířit pomluvy nebo vylučovat ostatní ze skupiny
  
• Uvědomit si, že nemusíme být s každým kamarád, ale každý si zaslouží respekt

Co vztahy ve třídě narušuje

• Posmívání se druhým
  
• Nadávky, vylučování, schválnosti
  
• „Tichá dohoda“, že někoho ignorujeme
  
• Neochota vyslechnout druhý názor
  
• Rychlé škatulkování typu „ten je divnej“, „to je šprt“ apod.

Co dělat, když se objeví šikana

Šikana není jen fyzické ubližování. Může to být i dlouhodobé zesměšňování, vylučování ze skupiny, pomluvy nebo ignorování. Někdy se to tváří jako „sranda“, ale tomu, koho se to týká, je z toho opakovaně špatně.

Když si všimneme, že se to děje:

• Mluvíme o tom s dospělým, kterému věříme (učitel, školní psycholog, rodič).
  
• Nezůstáváme v tom sami – není to žalování, je to ochrana někoho, komu se ubližuje.
  
• Podpoříme toho, koho se to týká, třeba jen tím, že se s ním bavíme nebo si vedle něj sedneme.

Každý máme právo cítit se ve škole bezpečně.