Doporučení pro formulaci kritiky

Zaměřit se na chování, ne na osobu

• Například místo „ty jsi ale drzý“ říct „to, co jsi teď řekl, bylo nezdvořilé.“ Když kritizujeme chování, dáváme tím druhému jasnou zpětnou vazbu, co může příště udělat lépe. Když kritizujeme celou osobnost, vytváří to stud a může zhoršovat sebevědomí. Navíc pak často není jasné, co bylo vlastně špatně, a přináší to pocit bezmoci.

Zpětná vazba, ne útok

• Kritiku formulujeme tak, aby byla přijatelná. Pokud ji vyslovíme útočným tónem, křikem nebo ponižujícím způsobem, druhá osoba se může cítit ohroženě a začne spíš „bojovat o přežití“ než kritiku vstřebávat. Pocit bezpečí můžeme vytvořit laskavým tónem a klidným hlasem. O kritice můžeme přemýšlet jako o užitečné zpětné vazbě. Cílem kritiky by mělo být zlepšení, nikoli ponížení nebo trest.

Mluvit za sebe

• Rozlišujme mezi situacemi, kdy jde o fakta a kdy jde o osobní názor. Například pokud někdo řekne, že hlavní město Španělska je Barcelona, je v pořádku ho opravit. Často ale jednoznačná odpověď neexistuje nebo ji nevíme, a tehdy je lepší mluvit za sebe.

• Místo „Děláš to špatně“ radši řekněme „Myslím, že tento postup by tady fungoval líp“. Když mluvíme za sebe, je to více rovnocenné a ponecháváme tím prostor pro diskusi.

Načasování a prostředí

• Při formulaci kritiky je dobré zamyslet se, které prostředí je pro ni vhodné. Například jestli to lze říct i před třídou, anebo je lepší počkat na soukromou chvíli. Je osoba, které chceme kritiku říct, v pohodě? Pokud je už tak emočně rozhozená, v ten moment nepomůže ještě něco přidat. Spíš je na místě danou osobu v tu chvíli podpořit a kritiku si nechat na později. V případě, že je možné kritiku říct brzy, je to lepší, než pak vytahovat něco, co se stalo týdny dozadu.