Státověda

Uzel Česko se věnuje základním poznatkům o našem státě.

Téma Státní symboly procvičuje rozpoznávání státních symbolů a částečně i na správné nakládání s nimi.

Ve Státních svátcích najdete cvičení věnující se jak tomu, co si ve který svátek připomínáme, tak kontext, na základě kterého došlo k těmto významným událostem.

Zadání v tomto uzlu vznikala primárně pro 2. stupeň základní školy, některá zadání však mohou být využitelná i pro 5. třídy nebo naopak střední školy.

Ústava ČR, základní zákon našeho státu, stanovuje sedm státních symbolů. Jsou jimi:

• státní vlajka

• velký státní znak

• malý státní znak

• státní barvy (bílá, červená a modrá, dohromady nazývané též trikolóra)

• vlajka prezidenta republiky (tzv. prezidentská standarta),

• státní pečeť

• státní hymna, kterou je píseň Kde domov můj (hudba: František Škroup, text: Josef Kajetán Tyl).

Státní symboly slouží k reprezentaci státu a jeho občanů. Můžeme je zahlédnout během záběrů ze zahraničních návštěv českých politiků, ale i během významnějších sportovních událostí či prakticky denně na školách, soudech či úřadech. Skrze svou symboliku poukazují na to, že Česko je samostatným státem s vlastní identitou a historií.

V Česku slavíme dohromady 13 svátků, 7 z nich je navázáno na historické události a dalších 7 na tradiční (typicky křesťanské) oslavy, jako jsou Velikonoce nebo Vánoce (jeden svátek se překrývá v datu, proto máme volno jen 13 dní, nikoli 14).

Tyto svátky nejsou jen dnem pracovního volna. Pomáhají nám připomínat si tradice a významné historické události, na základě kterých vzniklo Česko.

Uzel Vznik a fungování státu se zaměřuje na klíčové principy organizace společnosti ve státě. Řeší způsoby, která ovlivňují uspořádání společnosti a rozdělení státní moci.

Demokracie nabízí procvičování informací týkající se fungování demokratického státu a zásad, na kterých stojí.

Volby a volební právo řeší jeden ze základních kamenů demokracie. Cvičení zachází do různě hlubokého detailu, od pochopení toho, co to vůbec volby jsou a jak fungují, po detailní znalost českého volebního systému.

Zadání zde nejsou pro jednu cílovou skupinu, je možné využít pro 2. stupeň ZŠ i pro střední školy, záleží na tom, do jaké hloubky chcete jít (detailnější popis cvičení lze najít v úvodním textu daného tématu).

Volby jsou proces, ve kterém občané demokratické země vybírají své zástupce do politických orgánů, jako je například parlament. Slouží k zajištění legitimity vlády a umožňují občanům podílet se na rozhodování o směřování státu. Volby probíhají v pravidelných intervalech dle délky mandátů v jednotlivých úřadech. Ty se cíleně liší tak, aby se mandáty jednotlivých politických orgánů překrývaly. Za závažných okolností mohou být vyhlášeny i předčasné volby. Účast ve volbách je základním právem občanů.

V Česku mohou volit lidé starší 18 let (jde o tzv. aktivní volební právo). Věková hranice pasivního volebního práva, teda práva kandidovat do daných orgánů, se liší dle typu orgánu.

Druhy voleb

Průběh voleb

Jít k volbám je právo každého svéprávného občana ČR. Volby v Česku typicky probíhají v pátek odpoledne a v sobotu dopoledne. Vždy můžeme volit ve volební místnosti dle svého trvalého bydliště nebo na tzv. voličský průkaz někde jinde. Volební komisi, která se stará o průběh voleb v dané volební místnosti, je vždy nutné prokázat se dokladem totožnosti. Po kontrole dostaneme úřední obálku, do které v soukromí za plentou vložíme námi vybraný volební lístek. Tuto obálku poté před zraky komise vhodíme do zapečetěné urny a tím je náš hlas odevzdán.

Volební urna bude po uzavření volebních místnosti volební komisí otevřena, veškeré hlasy budou sečteny a s pečlivou dokumentací odevzdány Českému statistickému úřadu.

Demokracie je forma vlády, ve které drží moc v rukou lidé. Mohou se tedy aktivně podílet na tom, jak je země řízena. Rozlišujeme dva základní typy demokracie, a to:

• přímou, ve které se občané podílejí přímo na přijímání rozhodnutí, například formou referenda, a
• nepřímou (zastupitelskou), kde si občané zvolí zástupce, kteří je následně zastupují v orgánech státní správy.

Přímá forma byla typická pro první demokracie, které vznikly v antickém Řecku. Současné státy užívají nepřímou demokracii či kombinaci přístupů. Jedním z rysů spojovaných s přímou demokracií jsou referenda, tedy hlasování o přijetí či zamítnutí konkrétního návrhu.

Základním mechanismem výběru zástupců v zastupitelské demokracii jsou volby. Volební právo je:

• všeobecné, takže může hlasovat každý svéprávný občan,
• rovné, každý hlas má tedy stejnou váhu, a
• tajné, což znamená, že nikdo nemůže být nucen zveřejnit, komu dal svůj hlas.

Z voleb pak vychází vládnoucí strany, tedy ti, kteří získali nadpoloviční většinu hlasů (či se dohodli s jinými typicky stranami a společně tvoří většinu), a opozice, jejímž úkolem je hlídat vládu a představovat jí jiný úhel pohledu.

Podstatnou součástí fungování demokracie je dělba moci a tzv. systém brzd a protivah. Moc ve státě dělíme na výkonnou, zákonodárnou a soudní. Všechny tyto orgány jsou vázány zákony, které zajišťují, aby jeden z nich nedržel všechnu moc ve státě. Příkladem systému brzd a protivah může být například to, že výkonnou mocí navržený zákon musí být schválen mocí zákonodárnou.

Všechny tyto mechanismy zajišťují, aby o svém zastoupení a rozdělování moci ve státě rozhodovali občané. Základem pro fungování tzv. občanské společnosti je mimo jiné svoboda shromažďování a projevu.