Rozpouštědla

Rozpouštědla rozpouštějí jiné látky. Tvoří s jinými látkami tvoří stejnorodé (homogenní) směsi neboli roztoky, aniž by s nimi chemicky reagovaly. Rozpouštědla jsou zpravidla kapaliny, při vytváření roztoku jsou obvykle ve srovnání s rozpouštěnou látkou v nadbytku.

Běžně používaná rozpouštědla lze rozdělit na polární a nepolární:

• Mezi typická polární rozpouštědla patří voda či ethanol. Polární rozpouštědla mají nerovnoměrně rozložený náboj v molekulách (např. vlivem rozdílných elektronegativit atomů). Polární rozpouštědla zpravidla dobře rozpouštějí soli a jiné polární/iontové látky.
• Nepolární rozpouštědla mají rovnoměrně rozložený náboj v molekulách. Typickým příkladem jsou uhlovodíky, v jejich molekulách je malý rozdíl elektronegativit v rámci vazeb \mathrm{C–C} nebo \mathrm{C–H}. Patří mezi ně např. benzen, toluen, petrolej (směs uhlovodíků) nebo tetrachlorethen. Nepolární rozpouštědla zpravidla dobře rozpouštějí jiné nepolární látky.

Povrchově aktivní látky

Povrchově aktivní látky se označují jako tenzidy. Snižují povrchové napětí rozpouštědel. Používají se v pracích a čisticích prostředcích, typickým příkladem tenzidu je mýdlo. Molekuly tenzidů obsahují zároveň polární (hydrofilní) a nepolární (hydrofobní) část, dokážou se tedy mísit s polární látkou (typicky vodou) i nepolárními látkami (typicky tuky, nečistotami).