Hans Eysenck (1916–1997) byl britský psycholog, který vytvořil biologicky založený model osobnosti. Navázal na starověkou teorii čtyř temperamentů a identifikoval tři základní dimenze osobnosti:

1. Extraverze – introverze
   • Extraverti jsou společenští, aktivní, vyhledávají nové podněty a mají nižší mozkovou aktivaci (potřebují více stimulace).
   • Introverti jsou tišší, zaměření na vnitřní svět, preferují klidnější prostředí a mají přirozeně vyšší aktivaci mozku.
2. Neuroticismus – emoční stabilita
   • Vysoký neuroticismus znamená větší náchylnost k úzkosti, stresu a emoční nestabilitě.
   • Emočně stabilní lidé jsou klidnější, vyrovnanější a lépe zvládají stres.
3. Psychoticismus
   • Související s impulzivitou, nízkou empatií a nekonvenčním myšlením.
   • Vyšší psychoticismus je spojen s nižší citlivostí k druhým, nižší psychoticismus s přizpůsobivostí a ohleduplností.

Vztah ke starověké teorii temperamentů

Eysenckův model navazuje na starověké rozdělení temperamentů podle Hippokrata a Galena:

• Sangvinik (extravertní + emočně stabilní) → optimistický, společenský, snadno se nadchne
• Cholerik (extravertní + neurotický) → impulzivní, výbušný, vůdčí typ
• Melancholik (introvertní + neurotický) → přemýšlivý, citlivý, perfekcionistický
• Flegmatik (introvertní + emočně stabilní) → klidný, vyrovnaný, spolehlivý

Eysenckova teorie těmto temperamentům poskytla vědecký základ, přičemž vysvětlil rozdíly biologicky – skrze úroveň mozkové aktivity a nervového systému.

Biologický základ a dědičnost

Eysenck tvrdil, že temperament je do značné míry vrozený. Výzkumy ukázaly, že asi 50 % rozdílů v osobnosti je geneticky podmíněno. Jeho model byl také inspirován Pavlovovou teorií vyšší nervové činnosti, která zkoumala sílu a vzrušivost nervového systému.

Využití modelu

Eysenck vyvinul Eysenck Personality Questionnaire (EPQ), který měří osobnostní dimenze a pomáhá pochopit individuální rozdíly, vliv temperamentu na chování i predispozice k duševním poruchám (např. vysoký neuroticismus je spojen s úzkostnými poruchami).

Tento model dodnes ovlivňuje moderní psychologii. Pomáhá pochopit, proč lidé reagují různě na stres, jak funguje jejich osobnost a jaký styl chování je pro ně přirozený.