Efekt přihlížejícího (bystander effect) označuje situaci, kdy lidé v krizové nebo naléhavé situaci nezasáhnou, pokud je přítomno více svědků. Čím více lidí situaci pozoruje, tím menší je pravděpodobnost, že kdokoli z nich podnikne akci. Např. na rušné ulici omdlí člověk, ale kolemjdoucí nereagují, protože očekávají, že pomoc zajistí někdo jiný.

Důvody efektu přihlížejícího:

1. Difúze odpovědnosti: lidé si myslí, že odpovědnost za pomoc leží na někom jiném.
2. Sociální vliv: jednotlivci sledují reakce ostatních. Pokud nikdo nezasahuje, situaci mohou vyhodnotit jako nedůležitou.
3. Strach z hodnocení: lidé se bojí, že by mohli situaci špatně pochopit a udělat něco nevhodného.

Difúze odpovědnosti

Difúze odpovědnosti je mechanismus, který často přispívá k efektu přihlížejícího. Když je odpovědnost rozložena mezi více lidí, každý jednotlivec se cítí méně povinen jednat. Např. skupina přátel vidí někoho v nouzi, ale nikdo nezasáhne, protože si každý myslí, že to udělá někdo jiný.

Co ovlivňuje difúzi odpovědnosti:

1. Počet lidí: čím více svědků, tím menší individuální odpovědnost.
2. Anonymita: lidé, kteří se cítí anonymní ve velkém davu, mají menší motivaci pomoci.
3. Nejasná odpovědnost: pokud nikdo nemá jasně danou roli (např. organizátor, vedoucí), odpovědnost je rozptýlená.

Sociální zahálka (social loafing)

Sociální zahálka označuje tendenci jednotlivců vyvíjet menší úsilí při práci ve skupině než při samostatném úkolu. Tento efekt vzniká, když lidé cítí, že jejich individuální přínos není dobře viditelný nebo měřitelný. Např. ve skupinovém školním projektu někteří studenti nepracují, protože spoléhají na to, že úkol zvládnou ostatní.

Důvody sociální zahálky:

1. Rozptýlená odpovědnost: jednotlivci se méně snaží, protože očekávají, že úkol splní jiní.
2. Nedostatek individuální motivace: když lidé nevnímají svůj příspěvek jako zásadní, jejich snaha klesá.
3. Pocit nespravedlnosti: pokud si někdo myslí, že jiní pracují méně, také sníží své úsilí.

Jak snížit efekt přihlížejícího, difúzi odpovědnosti a sociální zahálku?

1. Oslovení konkrétní osoby: například „Ty v červeném tričku, zavolej pomoc!“
2. Jasné rozdělení odpovědnosti: přidělení úkolů jednotlivým lidem (např. „Ty napíšeš úvod, ty prezentaci.“).
3. Zvýšení individuální odpovědnosti: upozornění na důležitost osobního přínosu (např. „Každý musí přispět alespoň dvěma nápady.“).