Obojživelníci jsou skupinou obratlovců. Žijí na souši, ale do určité míry jsou vázaní na vodní prostředí (zejména při rozmnožování). Jejich kůže je žláznatá a neustále vlhká. Larvy dýchají žábrami, dospělci plícemi (též se u nich uplatňuje kožní dýchání). Mají nestálou teplotu těla.

Ocasatí obojživelníci

Mezi ocasaté obojživelníky patří například čolek obecný (a) či výstražně zbarvený, vejcoživorodý mlok skvrnitý (b).

a – čolek obecný

b – mlok skvrnitý

Bezocasí obojživelníci (žáby)

Larva žab se nazývá pulec. Žáby v dospělosti nemají ocas. Samci mnohdy mívají ozvučné měchýřky, které zesilují jejich skřehotání.

1 – ropucha obecná

2 – skokan zelený

3 – skokan hnědý

4 – kuňka žlutobřichá

5 – rosnička zelená

6 – pralesnička drobná

Mezi žáby patří například:

• ropucha obecná (1) – Má zavalité tělo s bradavičnatou kůží.
• skokani – Např. skokan zelený (2) a skokan hnědý (3). V Česku žije více druhů ze skupiny hnědých skokanů (ti se mimo rozmnožování zdržují spíše mimo vodu) i zelených skokanů (ti žijí blíže vody).
• kuňka žlutobřichá (4) – Na břiše má výstražné zbarvení, které ukazuje při ohrožení.
• rosnička zelená (5) – Na nohou má přísavné polštářky, dokáže lézt po rostlinách.
• pralesničky (6) – Často výstražně zbarvené, jedovaté. Žijí v tropech.

Ochrana obojživelníků

Populace obojživelníků lze podpořit zejména poskytováním vhodného prostředí, např. budováním a obnovou tůněk v krajině. Také je vhodné předcházet střetům obojživelníků s dopravními prostředky, zejména v době, kdy se přesouvají za rozmnožováním. Pomoci může budování zátaras, přechodů pro živočichy, dočasným řešením je ruční přenos jedinců.

Téměř všichni obojživelníci Česka patří mezi zvláště chráněné druhy.