Výpis souhrnů
Živočichové obecně
Prohlížíte si souhrny informací k určitým tématům. Systémy Umíme se zaměřují hlavně na jejich procvičování. Ke cvičením k jednotlivým podtématům se dostanete pomocí odkazů níže.
Podtémata
Živočichové obecně
Toto téma se zabývá obecnou zoologií.
- Podtéma skupiny živočichů, stavba těla přibližuje hlavní skupiny živočichů (zejména na úrovni 1. stupně) a nejzákladnější stavbu jejich těla.
- K dispozici je procvičování týkající se chování živočichů, tomu se věnuje obor zvaný etologie.
- Dále je možné procvičit pojmy spojené se živočichy (napříč skupinami).
Skupiny živočichů, stavba těla
Živočichové jsou skupinou živých organizmů, kteří se většinou aktivně pohybují pomocí svalů, dýchají kyslík a rozmnožují se pohlavně (dochází u nich ke splynutí pohlavních buněk). Mezi živočichy patří i člověk. Živočichy lze zjednodušeně rozdělit na „bezobratlé“ a obratlovce. Slovo „zvířata“ obvykle označuje obratlovce, případně i živočichy obecně.
Bezobratlí živočichové
Mezi bezobratlé patří většina druhů živočichů na Zemi. Bezobratlí živočichové nemají vnitřní kostru, jejich tělo však může mít kostru vnější. Stavba těla se výrazně liší mezi různými skupinami bezobratlých. Mezi bezobratlé patří např.:
- kroužkovci – Jejich tělo má často červovitý tvar (žížala).
- měkkýši – Mají měkké tělo často kryté vápenatou schránkou (hlemýžď zahradní).
- hmyz – Obvykle létá, jeho dospělci mají 6 nohou (včela medonosná, moucha domácí).
Obratlovci mají vnitřní kostru, její součástí je páteř složená z obratlů. Mezi obratlovce patří mj. ryby, obojživelníci, plazi, ptáci a savci.
Ryby
Paprskoploutvé ryby žijí ve vodě a pohybují se pomocí ploutví. Dýchají žábrami. Příkladem ryb je kapr obecný či pstruh obecný.
Obojživelníci
Dospělci obojživelníků žijí na souši, dýchají plícemi. Larvy (pulci) se většinou líhnou z rosolovitých vajíček a k vývoji potřebují vodní prostředí. Příkladem obojživelníků je čolek či žáby (ropucha obecná, skokani…).
Plazi
Plazi na rozdíl od obojživelníků snášejí vejce krytá vápenatou skořápkou, k rozmnožování nepotřebují vodní prostředí. Mezi plazy patří např. želva bahenní, zmije obecná, krokodýl nilský, slepýš křehký či ještěrka obecná. Někteří plazi (hadi, slepýš) mají druhotně zakrnělé končetiny, jejich tělo je tedy hadovité.
Želva není obojživelník
Živočichy nelze spolehlivě rozdělit do skupin jen podle prostředí, v němž žijí. Naopak je třeba sledovat společné znaky určitých organizmů. Např. mnohé želvy v dospělosti žijí ve vodě (např. želva bahenní). Rozmnožují se ale na souši a snášejí vejce s vápenatou skořápkou, jedná se o plazy.
Ptáci
Ptáci vznikli z plazů. Mají tělo pokryté peřím, jejich tělesná teplota je stálá. Obvykle jsou schopni letu. Mezi zástupce patří např. čáp bílý, kos černý či vrabci.
Savci
Savci mají tělo kryté srstí. Mají stálou tělesnou teplotu a jejich mláďata se živí mateřským mlékem. Příkladem savců je např. zajíc polní, vlk obecný, tur domácí či člověk. Někteří savci jsou druhotně přizpůsobeni životu ve vodě (velryba grónská) či mohou létat (netopýři).
NahoruChování živočichů
Živočichové se určitým způsobem chovají, aby mohli přežít, žít v souladu se svým okolím (např. v rámci společenských skupin) či se rozmnožovat. Chováním živočichů se zabývá obor etologie.
Vrozené a získané chování
Chování lze rozdělit na vrozené (např. migrace ptáků, stavba hnízd) a získané. Získané chování vzniká během života a zahrnuje:
- imprinting (vtištění) – Mláďata si při narození trvale vtisknou podobu svých rodičů.
- učení – Vytváření podmíněných reflexů, jedinec se naučí reagovat na určité podněty a situace. Zvláště u mláďat savců dochází k vyhledávání nových podnětů v okolí (explorační chování) a učení hrou.
Chování podle účelu
Podle funkce (účelu) lze rozlišovat například chování:
- orientační – Vyhledávání určitého podnětu, buď náhodným pohybem nebo po zjištění smysly (na to může navazovat i útěk).
- ochranné – Ochrana před nebezpečím, hlavně před predátory. Např. znehybnění, útěk, zastrašování nepřítele (ukazování zubů či zježení srsti – zvíře se snaží vypadat „větší“). Obranný útok zahrnuje samotný boj.
- potravní – Shánění potravy, lov kořisti.
- komfortní – Souvisí s péčí o povrch těla či pocity libosti (např. protahování, zívání).
- sociální – Udržování hierarchie (vztahů), „přátelské“ chování či vzájemná komunikace. Součástí je i teritoriální chování, území může být vyznačeno např. pachem či hlasem.
- rozmnožovací – Vyhledávání partnera, zjišťování připravenosti k rozmnožování, páření, péče o mláďata.
Etologie v praxi
Znalosti etologie se v praxi uplatňují při chovu hospodářských zvířat, ale i při chovu zvířat v zoologických zahradách nebo domácnostech (např. člověk je v rámci „smečky“ nadřízený psovi).
Významní etologové
Za zakladatele etologie je považován rakouský zoolog Konrad Lorenz (1903–1989). Průkopníkem etologie v Česku byl Zdeněk Veselovský (1928–2006).