Výživa a metabolizmus

V rámci výživy člověk přijímá látky, které jeho tělo potřebuje k růstu a přestavbě tkání, ale také jsou pro něj zdrojem energie. Přeměna látek a energií v těle se označuje jako metabolizmus. Procvičování je rozděleno do následujících podkapitol:

• Výživa a metabolizmus obecně – Informace o tom, co je metabolizmus, základní přehled týkající se živin a získávání energie z nich.
• Látky jako součást výživy – Konkrétnější informace o přijímaných látkách (sacharidech, tucích, proteinech a dalších).
• Způsoby stravování, výživové doplňky – Vegetariánství, veganství a další způsoby stravování, (ne)vhodnost výživových doplňků.
• Výběr a úprava potravin, stravování – Volba potravin, základní informace týkající se jejich kuchyňských úprav.
• Údaje na obalech potravin – Vyčítání informací z obalů.
• Onemocnění spojená s výživou – Podvýživa, obezita, poruchy příjmu potravy a další.
• Výživa a metabolizmus: mix

V rámci výživy člověk přijímá látky, které jeho tělo potřebuje k fungování, získávání energie a k růstu a přestavbě tkání. Přeměna látek a energií v těle se označuje jako metabolizmus.

Typy živin

Mezi základní živiny patří sacharidy (ty zahrnují i jednoduché cukry), tuky a bílkoviny (proteiny). Jako zdroj energie se uplatňují zejména sacharidy a tuky.

Přijímání a zpracování živin probíhá díky trávicí soustavě, živiny po těle rozvádí oběhová a lymfatická (mízní) soustava.

Živiny jako zdroj energie a stavebních látek

Díky rozkladu živin a buněčnému dýchání (reakci s kyslíkem) se uvolňuje energie. V rámci tohoto procesu vznikají jednoduché anorganické látky: voda (\mathrm{H_2O}) a oxid uhličitý (\mathrm{CO_2}), který vydechujeme. (Uhlík ve vydechnutém \mathrm{CO_2}​ tedy pochází ze živin, které se nacházely například ve snědené svačině.) Výroba složitějších látek z látek jednodušších naopak energii spotřebovává.

Při hladovění tělo energii získává ze zásobních sacharidů (zejména glykogen v játrech a svalech) a tuků. Proteiny slouží jako zdroj energie jen při nedostatku jiných živin.

Přijaté proteiny se při trávení rozkládají na aminokyseliny. Z nich se v těle na základě informace v DNA „poskládají“ vlastní proteiny, ty slouží jako stavební látky či podmiňují různé funkce těla (např. jako enzymy či hormony).

Kromě základních živin jsou pro funkci těla v menším množství nutné vitaminy, minerální látky (přijímané obvykle ve formě solí/iontů). Tyto látky se označují jako mikronutrienty. Organizmus též musí přijímat vodu.

Energetická hodnota, využívání energie

Energetická hodnota potravin se v souladu se soustavou SI udává v kilojoulech (1 kJ = 1000 J). Dodnes se též používají kilokalorie (kcal; 1 kcal = 4,184 kJ). Příjem a výdej energie byl měl být v rovnováze (pokud více energie přijímáme, nabíráme na hmotnosti, v opačném případě hubneme).

Jako bazální metabolizmus se označuje energie nutná pro udržení základních funkcí těla (v klidu), u dospělého člověka se pohybuje kolem 5000 – 10 000 kJ za den. Celkový denní energetický výdej dospělého při normální aktivitě je asi 7 600 – 12 600 kJ.

Mezi hlavní látky přijímané potravou náleží sacharidy, tuky a proteiny (bílkoviny). Tyto živiny (makronutrienty) přijímáme ve větším množství. Jde o organické látky, jejich základ tvoří prvek uhlík (\mathrm{C}).

Sacharidy

Mezi sacharidy patří jednoduché cukry (ty typicky chutnají sladce) i složitější sacharidy (polysacharidy). Slouží hlavně jako zdroj energie. Zejména jednoduchých cukrů lidé v současnosti přijímají nadbytek.

Celulóza a další obtížně stravitelné látky tvoří vlákninu. Ta mj. čistí trávicí trakt a zpomaluje rozpad složitých sacharidů na cukry, čímž zabraňuje skokovému nárůstu glykemie.

Tuky a příbuzné látky

Tuky patří do skupiny látek zvané lipidy. Tuky jsou ze základních živin energeticky nejbohatší, v těle mohou také sloužit jako tepelná izolace či chránit orgány. Jejich molekuly se skládají z alkoholu glycerolu a zpravidla trojice zbytků mastných kyselin.

Proteiny

Proteiny (bílkoviny) se podílejí na stavbě a fungování těla, jako zdroj energie jsou využívány jen při vyčerpání jiných živin. Proteiny přijaté potravou se v trávicí soustavě štěpí na aminokyseliny, z nichž buňky vytvoří „vlastní“ proteiny na základě informace obsažené v DNA.

Vhodné množství přijímaných živin je silně individuální. Co se týče hmotnosti základních živin, člověk by denně měl přijmout přibližně 15 % tuků, 20 % proteinů a 65 % sacharidů. Žádný z těchto základních typů živin nelze celkově označit za „nezdravý“ a neměl by být v jídelníčku zcela vynechán.

Mikronutrienty

Mezi tzv. mikronutrienty (živiny přijímané v malém množství) patří vitaminy a minerální látky.

• Vitaminy obecně umožňují fungování metabolických procesů. Dělí se na rozpustné v tucích (A, D, E, K) a ve vodě (C, skupina B). Vitaminů je vhodné přijímat malé množství, lze se jimi předávkovat. Jde o organické látky.

• Minerální látky, respektive prvky důležité pro funkci těla, přijímáme obvykle ve formě solí či iontů.

Obezita a podvýživa

Přebytečný příjem živin vede k obezitě (otylosti), při nedostatečném příjmu naopak nastává podvýživa. Hmotnost těla je možné orientačně posoudit pomocí hodnoty BMI (body mass index). Spočítá se vzorcem \mathrm{BMI = \frac{hmotnost [kg]}{(výška [m])^2}}. Optimální BMI je asi 18,5–25.

Poruchy příjmu potravy

Poruchy příjmu potravy jsou psychická onemocnění. Zásadním způsobem ovlivňují organizmus, mnohdy vedou až ke smrti. Jsou jimi ohroženy hlavně dospívající dívky. Mezi poruchy příjmu potravy náleží:

• mentální anorexie – Souvisí se zkreslenou představou o vlastním těle, spočívá v odmítání či omezování potravy (časté je zabývání se energetickou hodnotou potravin), mnohdy dochází k nadměrnému cvičení, projevuje se mj. poruchami hormonálního systému.
• mentální bulimie – Zahrnuje záchvatovité přejídání a následné zvracení potravy.

Alergie a intolerance

Lidé mohou být alergičtí na určité složky potravy. Intolerance laktózy souvisí s neschopností zpracovávat mléčný cukr. Celiakie spočívá v tom, že imunitní systém neadekvátně reaguje na lepek (gluten).

Vliv stravy na zdraví

Složení stravy (a životní styl obecně) ovlivňuje výskyt nejrůznějších onemocnění: např. nemocí oběhové soustavy či diabetu (cukrovky).