Podle prostředí (ekologický přírodopis)

Určitá prostředí můžeme přímo potkat v přírodě kolem nás. Tato prostředí jsou zpravidla něčím typická. Hostí určité organizmy, ti zde tvoří společenstva a lze je tu pozorovat. Také jsou do různé míry ovlivněná člověkem. Mezi prostředí (ekosystémy), s nimiž se setkáváme v Česku, patří třeba:

• ekosystémy v sídlech (prostředí obce, městská zeleň, zahrady)
• les
• louka, pastvina
• vodní prostředí (rybník, řeka, potok…)
• pole

Poslední téma týkající se jednotlivých prostředí nabízí poznávání organizmů, kteří žijí v mořích a oceánech.

Na různých místech na Zemi, v závislosti na podnebných pásech, se nacházejí určité velké ekosystémy neboli biomy.

Prostředí obcí i zahrady jsou ve velké míře ovlivňované člověkem. Jde o umělé ekosystémy, do kterých je třeba dodávat energii/udržovat je.

Měla by být brána v potaz jejich funkce (např. chodník by neměly blokovat větve keřů), estetická podoba (prostředí by mělo být upravené) či bezpečnost (např. stromy v obci by měly být prořezávané, aby nikoho neohrozily třeba pádem větve). I při zachování výše uvedeného lze v obci/na zahradě hospodařit tak, aby byla zachována různorodost živých organizmů (biodiverzita) a přirozená funkce prostředí (např. zadržování vody).

Obec (intravilán)

Přítomnost zeleně v sídlech pozitivně působí na lidi, kteří zde žijí. Dřeviny mohou např. poskytovat stín či díky výparu vody (transpiraci) během horkých dnů ochlazovat prostředí. Také mohou působit jako bariéra proti hluku a škodlivinám z dopravy. Zeleň mnohdy doplňuje a utváří místa, která slouží k rekreaci či setkávání (např. parky). V rámci péče o zeleň je potřeba např. prořezávat dřeviny nebo odstraňovat spadané listí z chodníků a komunikací. Dekorativně mohou působit výsadby bylin, při vhodné skladbě (např. trvalkové směsi) mohou poskytovat potravu opylovačům.

Součástí obcí i zahrad jsou trávníky. Ve vzrostlém trávníku se příliš dobře nepohybuje a může být zdrojem pylu. Na druhou stranu daleko lépe zadržuje vodu nebo poskytuje prostor pro život bezobratlým živočichům (kteří mohou např. být potravou obratlovců). Možným kompromisem je např. mozaiková seč (sekání trávníků po částech, nechávání neposekaných ploch) či aspoň sekání na větší délku. Menší frekvence sekání je i ekonomičtější.

Prostředí v obci prospívá i nepřítomnost odpadu, kterou může podpořit např. dostatek sběrných nádob pro třídění. Bioodpad ze zahrad a domácností může být kompostován (třeba i v obecní kompostárně). Správné nakládání s odpadem je odpovědností každého jednoho člověka. To platí např. i o sbírání výkalů venčených psů.

Zahrada

Zahrada může sloužit čistě jako místo k pobytu/odpočinku/aktivitám, ale také na ní lze cíleně pěstovat užitkové rostliny či chovat živočichy. Různorodost života na zahradě lze podpořit např. zanecháním její části blízké přírodě (např. v hromadě listí může přezimovat ježek, divoké rostliny jsou zdrojem potravy pro ptactvo či útočištěm pro bezobratlé živočichy). Přítomnost opeřenců lze podpořit také například umisťováním budek či krmítek.

Pěstování užitkových rostlin na zahradě vyžaduje např. okopávání a pletí záhonů, omezování přítomnosti škůdců (např. sběr plzáků španělských) nebo aplikaci hnojiv. Ovocné dřeviny (např. jabloň, réva vinná) vyžadují pravidelný řez, aby kvalitně plodily.

K zalévání rostlin na zahradě lze využít dešťovou vodu, která je např. sváděná okapy ze střechy domu.

Les je typem prostředí, kde převládají dřeviny (stromy a keře).

• Téma les obecně přibližuje obecné souvislosti týkající se lesů, jejich důležitost a využívání člověkem.
• V návazných tématech je možné procvičovat informace o rostlinách a houbách nebo živočiších, kteří v lesích žijí.
• Také lze uvažovat nad ekologickými vztahy v lese.

Les je typem prostředí (ekosystémem), kde převládají dřeviny (stromy, keře). Ty zde tvoří souvislý porost. Lesy přirozeně rostou na místech, kde jsou pro to vhodné podmínky, např. dostatečná vlhkost nebo chybějící výraznější narušování krajiny. V Česku se lze setkat zejména s hospodářskými lesy. Jejich podoba je ovlivněna člověkem, slouží hlavně jako zdroj dřeva.

Les poskytuje prostor pro život nejrůznějším organizmům (živočichům, rostlinám, houbám apod.). Udržuje vodu v krajině, rostliny zde vytvářejí kyslík. Pro člověka může les být místem k trávení volného času (odpočinek, sport), též zde lze houbařit či sbírat lesní plody. V lese je vhodné se chovat ohleduplně: např. neničit a nerušit organizmy (nekřičet/nepouštět nahlas hudbu), nerozdělávat oheň (mimo vyhrazená místa), vzniklý odpad odnášet s sebou.

Houby

Houby v lese fungují např. jako rozkladači, mohou žít ve vzájemně prospěšném vztahu se stromy, jejich plodnice slouží jako potrava živočichů, může je sbírat i člověk. Mezi jedlé houby patří např. hřib smrkový (a), mezi jedovaté např. muchomůrka zelená (b). Soužitím houby a řasy/sinice vznikají lišejníky (c), které mohou růst např. na zemi, skalách či kůře stromů.

a – hřib smrkový

b – muchomůrka
zelená

c – terčovka bublinatá
(lišejník)

Rostliny

Mezi rostliny v lese náleží hlavě dřeviny (stromy a keře), rostou zde i byliny. Rostliny zadržují vodu, tvoří prostředí pro další organizmy či poskytují živočichům potravu (živočichové se mohou živit semeny, plody i dalšími částmi rostlin). Plody rostlin (např. borůvky, jahody, maliny) může sbírat i člověk, vhodné je vyhnout se jedovatým plodům (např. rulíku zlomocného).

Zejména podle rostlin lze les ve svislém směru rozdělit na patra: stromové, keřové, bylinné, případně mechové, kořenové. Podle přítomných stromů se lesy mohou rozdělovat na listnaté, smíšené či jehličnaté.

V lese rostou např. tyto listnaté stromy:

dub letní

buk lesní

bříza bělokorá

lípa

habr obecný

Mezi jehličnaté stromy patří například:

smrk ztepilý

jedle bělokorá

borovice lesní

modřín opadavý

V prostředí lesa rostou např. tyto byliny:

jahodník obecný

rulík zlomocný

kapraď samec

ploník ztenčený
(mech)

přeslička lesní

Na lesní prostředí je vázána řada živočichů.

Savci

• liška obecná (a) – Psovitá šelma rezavé srsti. Všežravá, žere např. žížaly, drobné obratlovce, ale i lesní plody.
• jezevec lesní (b) – Všežravá lasicovitá šelma bílo-černo-šedivého zbarvení.
• kuna lesní (c) – Lasicovitá šelma s nažloutlou skvrnou na hrdle, převážně masožravá (loví např. veverky), obratně šplhá po stromech.
• jelen lesní (d) – Velký sudokopytník, samec je jelen (každoročně vyměňuje paroží), samice laň, mládě kolouch.
• srnec obecný (e) – Menší než jelen, samec je srnec, samice srna, mládě srnče.
• prase divoké (f) – Všežravé, má dobře vyvinutý čich.
• veverka obecná (g) – Hlodavec se stromovým způsobem života, může mít různou barvu srsti, žere prakticky jen rostlinnou potravu.

a – liška obecná

b – jezevec lesní

c – kuna lesní

d – jelen lesní

e – srnec obecný

f – prase divoké

g – veverka obecná

Ptáci

• strakapoud velký (h) – Běžný šplhavec bílo-černo-červeného zbarvení.
• datel černý (i) – Větší a méně častý než strakapoud, samci mají červené temeno, samice týl hlavy.
• sojka obecná (j) – Všežravá, má typické modré pole na křídle.
• kukačka obecná (k) – Hnízdní parazit, klade vejce do hnízd jiných ptáků.

h – strakapoud velký

i – datel černý

j – sojka obecná

k – kukačka obecná

Plazi

• zmije obecná (l) – Jedovatý had, typická má černou klikatou čáru na zádech.
• slepýš (m) – Ještěr se zakrnělými končetinami.

l – zmije
obecná

m – slepýš

Bezobratlí

• klíště obecné (n) – Živí se krví obratlovců, může přenášet mikroorganizmy způsobující onemocnění (zejména lymskou boreliózu, klíšťovou encefalitidu).
• mravenec lesní (o) – Hmyz žijící ve společenských skupinách.

n – klíště obecné

o – mravenec lesní

Louka je typem prostředí, kde převládají byliny, konkrétně pak trávy. Aby nedocházelo k zarůstání tohoto prostředí keři (a stromy), je nutné louky pravidelně sekat. Usušené byliny (seno) lze použít např. ke krmení hospodářských zvířat. Louky mohou být udržovány i spásáním, poté lze hovořit o pastvinách.

Živočichové

Na louce žijí např. tito obratlovci:

• vrabec polní (a) – Menší opeřenec, dohněda zbarvený. Živí se zejména semeny rostlin.
• krtek obecný (b) – Savec žijící v podzemí, má zakrnělý zrak, ale dobře vyvinutý čich a hmat. Žere např. žížaly či další půdní bezobratlé.
• sysel obecný (c) – Býložravý savec. V současnosti žije vzácně na rovných travnatých plochách, např. na letištích.
• čáp bílý (d) – Velký druh opeřence. Hnízdí v blízkosti člověka. Na loukách či v blízkosti vodních toků vyhledává potravu (např. drobné savce, hmyz, žížaly, žáby).

a – vrabec polní

b – krtek obecný

c – sysel obecný

d – čáp bílý

Z bezobratlých živočichů na loukách najdeme třeba tyto:

• včela medonosná (e) – Opylovač žijící ve velkých společenstvech. Rozmnožování zajišťuje královna, práci obstarávají dělnice. Samci (trubci) pouze oplodňují královnu.
• čmeláci (f) – Zavalitější než včely, též se podílejí na opylování.
• saranče (g) – Býložravý hmyz, má zadní končetiny uzpůsobené skákání.
• kobylky (h) – Větší než saranče, obvykle dravé, mají dlouhá tykadla.
• slunéčko sedmitečné (i) – Dravý brouk s typickým vzorem na krovkách.

e – včela medonosná

f – čmelák

g – saranče

h – kobylka

i – slunéčko sedmitečné

Rostliny

Na loukách najdeme například následující rostliny:

• pampelišky (1) – Kvetou žlutě, jejich plody se šíří větrem.
• hluchavka bílá (2) – Má bílé souměrné květy poskytující opylovačům nektar, listy uspořádané proti sobě. Podobá se kopřivě, na rozdíl od ní nemá žahavé chlupy.
• jetel luční (3) – Kvete růžově, má typické trojčetné listy.
• růže šípková (4) – Keř rostoucí např. na okrajích luk a pastvin, má listy přeměněné v trny. Plodenstvím jsou šípky, z těch lze např. dělat čaj.
• sedmikráska obecná (6) – Drobná bylina s obvejčitými listy a žluto-bílými květenstvími. Jedlá.
• kopretina bílá (5) – Její květenství vypadají podobně jako u sedmikrásky, je ale většího vzrůstu.
• pryskyřník prudký (6) – Jedovatá žlutě kvetoucí bylina.
• lipnice luční (8) – Příklad trávy.
• prstnatec májový (9) – Orchidej žijící na vlhkých loukách.

1 – pampeliška

2 – hluchavka bílá

3 – jetel luční

4 – růže šípková

5 – sedmikráska obecná

6 – kopretina bílá

7 – pryskyřník prudký

8 – lipnice luční

9 – prstnatec májový

Na polích se pěstují užitkové rostliny (plodiny). Jedná se o umělý ekosystém, růst rostlin vyžaduje vhodné hospodaření (např. orbu, dodávání hnojiv) a potlačování plevelů či škůdců. Nadměrné hnojení či používání látek k hubení škůdců/plevelů ohrožuje životní prostředí. Zemědělská krajina může být domovem mnohých živočichů, zvláště pokud mají k dispozici rozrůzněné prostředí (např. meze, remízky, vodní plochy aj.).

Příklady polních plodin

• obilniny:
  • pšenice (a), žito (b) – Jejich obilky se obvykle melou na mouku.
  • ječmen (c) – Ke krmným účelům, případně se z něj získává slad pro výrobu piva.
  • oves (d) – Z obilek se vyrábějí ovesné vločky.
  • kukuřice (e) – Může být krmná (určená hospodářským zvířatům). Z obilek lze vyrobit kukuřičné lupínky (cornflakes), popcorn, umlít je na mouku či je konzumovat jako zeleninu.
• olejniny: slunečnice roční (f), řepka (g) – Z jejich semen se lisuje olej.

a – pšenice

b – žito

c – ječmen

d – oves

e – kukuřice

f – slunečnice roční

g – řepka

• luskoviny: hrách setý (h), sója luštinatá (i), čočka kuchyňská (j) – Využívají se jejich semena (luštěniny).
• pícniny: tolice setá (k) – Slouží ke krmení hospodářských zvířat.
• okopaniny:
  • lilek brambor (l) – Stonkové hlízy (brambory) se jedí jako příloha.
  • řepa obecná cukrovka (m) – K výrobě kuchyňského cukru (sacharózy).

Len setý (n) lze používat pro získávání vlákna, v Česku se však nyní pěstuje jen pro lisování na olej. Mezi polní plevele patří např. mák vlčí (o) či pýr plazivý (p).

h – hrách setý

i – sója luštinatá

j – čočka kuchyňská

k – tolice setá

l – lilek brambor

m – cukrovka

n – len setý

o – mák vlčí

p – pýr plazivý

Živočichové v zemědělské krajině

• hraboš polní (1) – Drobný hlodavec, škůdce. Pravidelně dochází k jeho přemnožení.
• bažant obecný (2) – Hrabavý opeřenec s výraznou pohlavní dvojtvárností.
• zajíc polní (3) – Býložravý savec s dlouhýma ušima (zajišťují dobrý sluch i udržování teploty).
• káně lesní (4) – Dravec, loví zejména hlodavce.
• poštolka obecná (5) – Patří mezi sokoly, menší než káně, dokáže se třepotat na místě.
• koroptev polní (6) – Hrabavý opeřenec, jehož stavy poklesly vlivem změn zemědělské krajiny.
• skřivan polní (7) – Pták o něco větší než vrabec. Samci létají ve výšce 50–100 m nad poli a zpívají.
• mandelinka bramborová (8) – Škůdce lilku bramboru.

1 – hraboš polní

2 – bažant obecný

3 – zajíc polní

4 – káně lesní

5 – poštolka obecná

6 – koroptev polní

7 – skřivan polní

8 – mandelinka bramborová

Zeměpisná šířka, např. v souvislosti s množstvím dopadajícího slunečního záření, ovlivňuje podmínky prostředí. Povrch Země směrem od rovníku k pólům lze rozdělit na podnebné pásy: tropický, subtropický, mírný, subpolární a polární.

V různých podnebných pásech se vyskytují určité velké ekosystémy – biomy (v češtině vyslovováno „bijomy“). Pro biomy je typické složení vegetace (rostou zde určité rostliny, což ovlivňuje celkovou podobu krajiny) a výskyt dalších organizmů (např. živočichů).

Tropy a subtropy

V tropickém a subtropickém podnebném pásu se vyskytují:

• tropické deštné lesy – Je zde nesmírně velká druhová rozmanitost, trvale vlhké klima.
• savany – Rozlehlé plochy, obvykle travnaté s roztroušenými stromy a keři (dřevin však ale může být i více). Krajina savan je modelována ohněm.

tropický deštný les

savana

Mírný pás

V mírném pásu se vyskytují tyto biomy:

• step – Vzhledem k nedostatku srážek zde je málo dřevin, převládají trávy.
• listnatý a smíšený les – S rostoucí nadmořskou výškou přirozeně stoupá podíl jehličnanů.
• tajga – Vegetace zahrnuje zejména jehličnany.

step

listnatý les

tajga

Od tropického do mírného pásu se vyskytují pouště. Ty obsahují malé množství rostlin, po většinu roku je zde sucho, dochází zde k výraznému střídání teplot mezi dnem a nocí.

poušť

Subpolární a polární pás

V subpolárním a polárním pásu se nachází:

• tundra – Krajina zahrnující zejména drobné keříky a byliny, lišejníky, mechy.
• polární pustina – Oblasti trvale pokryté sněhem a ledem.

tundra

polární pustina