Výpis souhrnů
Periodická tabulka prvků
Prohlížíte si souhrny informací k určitým tématům. Systémy Umíme se zaměřují hlavně na jejich procvičování. Ke cvičením k jednotlivým podtématům se dostanete pomocí odkazů níže.
Podtémata
Periodická tabulka prvků
Periodická tabulka prvků (také periodická soustava) uspořádává chemické prvky podle vzrůstajícího protonového čísla jejich atomů. Prvky jsou utříděné podle svých opakujících se vlastností, z tabulky je možné vyčíst mnoho informací o nich (značku, název, hodnotu elektronegativity apod.).
- Základem je orientace v periodické tabulce: tušit, kde se zhruba nachází který prvek a umět vyčíst informace o něm.
- Při řešení úloh v chemii a přemýšlení o ní je dobré znát aspoň základní značky prvků.
Musím se učit periodickou tabulku nazpaměť?
Značky nejčastějších prvků si člověk zapamatuje víceméně tím, že s nimi aktivně pracuje a opakovaně se s nimi setkává. Další informace lze v tabulce snadno dohledat. Učit se celou periodickou tabulku nazpaměť je v současné době dobré leda pro trénování paměti.
Na druhou stranu, alespoň značky nejběžnějších prvků je výhodné znát (např. nechceme opakovaně tápat nad tím, že \mathrm{C} je uhlík, \mathrm{O} kyslík, \mathrm{N} dusík nebo \mathrm{H} vodík). K procvičení těchto nejběžnějších prvků slouží lehké úrovně cvičení v této kapitole (např. otázky).
- Znalost nejběžnějších prvků je možné procvičovat i podle jejich popisu.
Orientace v periodické tabulce
Periodická tabulka prvků uspořádává prvky podle vzrůstajícího protonového čísla jejich atomů. Řádky periodické tabulky se označují jako periody, sloupce jako skupiny. V rámci skupin se obvykle u prvků opakují určité vlastnosti.
Z periodické tabulky lze obvykle vyčíst značku prvku, jeho protonové číslo, název (v češtině/latině), elektronegativitu či relativní atomovou hmotnost. Též bývá znázorněno skupenství prvku za standardních podmínek. Některé periodické tabulky též uvádějí typická oxidační čísla.
Seskupení prvků
Prvky se rozdělují na kovy, polokovy a nekovy.
- Kovy dobře vedou elektrický proud a teplo, jsou lesklé, kujné, tažné. Mají nízkou elektronegativitu.
- Nekovy jsou obvykle nevodivé, mají vysokou elektronegativitu, nacházejí se v pravé části PTP.
- Polokovy mají vlastnosti na pomezí kovů a nekovů.
Určité skupiny prvků mají zvláštní názvy:
Skupina | Název skupiny |
---|---|
1. (mimo Hvodík) | alkalické kovy |
2. | kovy alkalických zemin* |
15. | pniktogeny |
16. | chalkogeny |
17. | halogeny |
18. | vzácné (ušlechtilé) plyny |
* V českém prostředí mnohdy mimo Beberyllium a Mghořčík.
Tabulka k využití
Při procvičování tohoto tématu se hodí mít „při ruce“ periodickou tabulku k vyhledávání informací.
Prvky: značky
Chemické prvky se popisují určitými značkami. Ty vycházejí z jejich latinských názvů. Značky jsou jedno- či dvoupísmenné (první písmeno je vždy velké, druhé malé). Mezi prvky, s nimiž se člověk často setká (nebo je důraznějším způsobem využívá), patří například:
Značka | Název prvku |
---|---|
H | vodík |
He | helium |
Li | lithium |
C | uhlík |
Ca | vápník |
N | dusík |
O | kyslík |
F | fluor |
Na | sodík |
Mg | hořčík |
Al | hliník |
Si | křemík |
P | fosfor |
S | síra |
Cl | chlor |
K | draslík |
Fe | železo |
Zn | zinek |
Au | zlato |
I | jod |
U | uran |
Poznávání prvků lze též procvičit podle popisu. Informace o tom, co to vlastně prvek je a z čeho se skládá, jsou zahrnuty v kapitole atom, prvky.
Nahoru