Meziválečné období

V druhé polovině dvacátých let většina států začala zažívat období poválečné konjuktury (dobrého ekonomického rozvoje). Tento rozvoj byl znát nejvíce na akciových trzích. Maxima své ceny dosáhly akcie v roce 1929. To zapříčinilo vysoké množství prodejů akcií, které vyvrcholilo krachem na New Yorské burze 24. října 1929.

Ve Spojených státech amerických proběhl krach ve čtvrtek, ale kvůli časovému posunu se situace projevila v Evropě až v pátek, proto se u nás den krachu nazývá černý pátek. Krach se projevil poklesem jak v průmyslu, tak v zemědělství. Postupně se největší ekonomická krize 20. století dostala do celého světa.

Během světové hospodářské krize došlo k:

• obrovskému nárůstu nezaměstnanosti
• razantnímu snížení životní úrovně obyvatelstva
• radikalizaci obyvatelstva a krizi demokracie, což umožnilo nástup totalitních ideologií (fašismu, komunismu nebo nacismu)

Většina států se s hospodářskou krizí potýkala až do konce třicátých let 20. století.

Spojené státy americké

Na počátku krize byl prezidentem Herbert Hoover, který byl v roce 1932 nahrazen Franklinem Delano Rooseveltem. Ten přišel s plánem ekonomické obnovy nazvaným New Deal. Jeho základními body byly:

• státní dozor nad bankami
• zákaz vývozu zlata a stříbra
• snížení mezd a důchodů
• program pomoci nezaměstnaným, získali práci na veřejných zakázkách, například stavba silnic
• regulace zemědělství

Byla také zavedena minimální mzda, délka pracovního týdne a zákaz dětské práce.

V roce 1937 se Spojené státy americké vrátili na hospodářskou úroveň, kterou měly před hospodářskou krizí. Současně si v této době procházely i politickou izolací, kterou ukončilo až jejich aktivní zapojení do druhé světové války.

Hospodářská krize v Československu (počátek 30. let)

V Československu propukla hospodářská krize v roce 1930. Došlo k poklesu průmyslu až o 40 %, propad byl i v zemědělství a dalších odvětvích jako bylo bankovnictví a zahraniční obchod. Období doprovázela řada stávek, největší proběhla v roce 1932 v Mostě, kde stávkovali horníci.

Nejvíce byly zasaženy pohraniční části Československa, kde žilo nejvíce občanů německé národnosti. Projevila se i propast mezi hospodářskou vyspělostí jednotlivých částí Československa, kde byly výrazné rozdíly mezi českými zeměmi a Slovenskem a Podkarpatskou Rusí.

Vláda se snažila následky zmírnit například zmocňovacím zákonem, díky kterému mohla přijímat zákony týkající se hospodářství bez schválení parlamentu. Využívaly se i stravenky a veřejné práce, které umožňovaly získání práce od státu nezaměstnaným.

Vzestup extremistických stran (volby v roce 1935)

I kvůli velké nespokojenosti obyvatelstva dochází k jeho radikalizaci. Více příznivců postupně získává hlavně:

• Komunistická strana Československa
• Národní obec fašistická (během židenického puče se neúspěšně pokusili o obsazení vojenských kasáren v Brně)
• Hlinkova slovenská l’udová strana (požadovala autonomii Slovenska)

Nacionalistické nálady rostou i mezi německým obyvatelstvem. Po rozpuštění dvou nacionalistických stran v roce 1933 vzniká Sudetoněmecká strana (SdP) v čele s Konrádem Henleinem. Ta v roce 1935 také vyhrála parlamentní volby, k moci se ale nedostala, protože došlo k uzavření široké koalice.

Politika a ekonomika ČSR (2. polovina 30. let)

Prezidentem se po abdikaci T. G. Masaryka stává v roce 1935 Edvard Beneš. Ještě před svým nástupem do funkce prezidenta zařídil Edvard Beneš jako ministr zahraničí podpis Malé dohody mezi ČSR, Jugoslávií a Rumunskem, která měla zaručit spojence z východní Evropy.

Byla také uzavřena československo-sovětská smlouva o vzájemné pomoci. Sovětský svaz měl vojensky pomoci ČSR v případě napadení, do pomoci se musela také ale zapojit i Francie.

Československo bylo v tomto období průmyslově velmi vyspělou zemí, vyváželo výrobky do celého světa. Velké výdaje vynakládalo také na budování armády a stavbu pohraničního opevnění.

Období první republiky poté končí podpisem Mnichovské dohody v září roku 1938.

Mnichovská dohoda

Události vedoucí k podpisu Mnichovské dohody

Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 začalo Německo prosazovat agresivní a expanzivní zahraniční politiku s cílem sjednotit Němce do jedné říše. Velká Británie a Francie Německu ustupovaly, uplatňovaly tzv. politiku appeasementu ve snaze zabránit další válce.

V československém pohraničí při Německu (tzv. Sudetech) od vzniku Československa převažovali Němci nad Čechoslováky. V parlamentu je zastupovala Sudetoněmecká strana (SdP) vedená Konrádem Henleinem. SdP se postupně radikalizovala a začala podporovat Hitlerovy záměry. V dubnu 1938 předložila československé vládě soubor požadavků týkající se sudetských Němců, který byl cíleně formulován tak, aby jej nebylo možné přijmout.

Situace se vyostřila v září 1938 po Hitlerových hrozbách vojenského zásahu. Československo vyhlásilo všeobecnou mobilizaci a připravovalo se bránit své hranice.

Mnichovská konference a její následky

Mezinárodní napětí velmoci řešily na konferenci v Mnichově okolo 30. září 1938. Výsledkem byl podpis Mnichovské dohody, která stvrzuje pod nátlakem již dříve ústně dojednané odstoupení Sudet Německu a jeho konkrétní podmínky.

Mnichovskou dohodu podepsalo:

• Německo zastoupené Adolfem Hitlerem,
• Itálie skrze Benita Mussoliniho,
• Francie zastoupená Édouardem Daladierem a
• Velká Británie, za kterou ji stvrdil Neville Chamberlain.

Českoslovenští politici nebyli k jednání přiznávni. Prezident Edvard Beneš po podpisu Mnichovské dohody odstoupil ze své funkce, novým prezidentem se stal Emil Hácha. Po vzoru Německa požadovalo a získalo území se svými menšinami na úkol Československa i Polsko a Maďarsko. Mobilizace byla odvolána, vojáci se bez boje vrátili z pohraničí domů. Ve československé společnosti zavládl pocit zoufalství.

Druhá republika

Druhá republika je zažitý název pro Česko-Slovensko v období od 1. října 1938 do 15. března 1939. Její území bylo oproti republice tak, jak vznikla v roce 1918, zmenšeno o oblast Sudet, části pohraničí s Polskem a jižní části Slovenska.

Země řešila nával uprchlíků z odevzdaného pohraničí. Ztratila mimo třetinu svého území množství průmyslu a veškeré opevnění budované pro případ útoku z Německa. Železniční tratě v zemi byly často přerušeny přejezdem přes jiný stát. V zemi narůstal počet národnostních sporů, potyček a provokací. V důsledku krize došlo k rozpadu demokratických principů ve státě, moc byla přenechána v rukách prezidenta a vlády, bez kontroly parlamentem.

14. března 1939 Slovensko vyhlásilo samostatný Slovenský stát a 15. března 1939 byl zbytek republiky obsazen německými vojsky. Vznikl tak Protektorát Čechy a Morava.