Meziválečné období v Evropě a ve světě

V druhé polovině dvacátých let většina států začala zažívat období poválečné konjuktury (dobrého ekonomického rozvoje). Tento rozvoj byl znát nejvíce na akciových trzích. Maxima své ceny dosáhly akcie v roce 1929. To zapříčinilo vysoké množství prodejů akcií, které vyvrcholilo krachem na New Yorské burze 24. října 1929.

Ve Spojených státech amerických proběhl krach ve čtvrtek, ale kvůli časovému posunu se situace projevila v Evropě až v pátek, proto se u nás den krachu nazývá černý pátek. Krach se projevil poklesem jak v průmyslu, tak v zemědělství. Postupně se největší ekonomická krize 20. století dostala do celého světa.

Během světové hospodářské krize došlo k:

• obrovskému nárůstu nezaměstnanosti
• razantnímu snížení životní úrovně obyvatelstva
• radikalizaci obyvatelstva a krizi demokracie, což umožnilo nástup totalitních ideologií (fašismu, komunismu nebo nacismu)

Většina států se s hospodářskou krizí potýkala až do konce třicátých let 20. století.

Spojené státy americké

Na počátku krize byl prezidentem Herbert Hoover, který byl v roce 1932 nahrazen Franklinem Delano Rooseveltem. Ten přišel s plánem ekonomické obnovy nazvaným New Deal. Jeho základními body byly:

• státní dozor nad bankami
• zákaz vývozu zlata a stříbra
• snížení mezd a důchodů
• program pomoci nezaměstnaným, získali práci na veřejných zakázkách, například stavba silnic
• regulace zemědělství

Byla také zavedena minimální mzda, délka pracovního týdne a zákaz dětské práce.

V roce 1937 se Spojené státy americké vrátili na hospodářskou úroveň, kterou měly před hospodářskou krizí. Současně si v této době procházely i politickou izolací, kterou ukončilo až jejich aktivní zapojení do druhé světové války.

Adolf Hitler se dostal k moci po svém zvolení v roce 1933. Hned po svém nástupu začal podnikat antisemitské kroky a kroky proti demokracii. To vše pak vyústilo ve vypuknutí druhé světové války.

Situace před zvolením Adolfa Hitlera

Světová hospodářská krize dopadla na Výmarskou republiku (dnešní Německo), která byla již tak ovlivněna sankcemi po první světové válce, velmi tvrdě. Do roku 1932 se průmyslová výroba snížila o 42 %, což znamenalo 6 milionů nezaměstnaných.

Nástup Hitlera k moci

Adolf Hitler vystupoval s ostrou rétorikou namířenou zejména proti Židům, které označil za viníky špatné situace v Německu. Kromě nich obvinil také poválečnou vládu v Německu, která se nedokázala vypořádat s důsledky prohrané první světové války.

Proto Hitler navrhl, aby se Německo zřeklo Versailleské dohody a Židé měli přijít o své společenské, politické i hospodářské postavení. Z Německa se poté mělo stát Nové Německo, což by byla mocná říše vládnoucí celému světu.

Hitler a NSDAP získali podporu hlavně u střední třídy a části dělnické. Počítat mohl i s podporou bohatých průmyslníků, kterým byla sympatická nenávist Hitlera vůči komunistům (obávali se znárodňování). V roce 1933 zvítězila strana NSDAP v demokratických volbách a prezident Hindenburg jmenoval Hitlera říšským kancléřem. Vznikla Třetí říše.

Likvidace prvků demokracie:

Ihned po získání moci začalo NSDAP systematicky likvidovat demokratické prvky v Německu. Jednalo se o:

• rozpuštění Říšského sněmu,
• omezení lidských práv po požáru Říšského sněmu (omezena byla osobní svoboda, svoboda projevu, svoboda tisku, shromažďování, telefonní a poštovní tajemství),
• teror proti odpůrcům pomocí oddílů SA,
• zákaz komunistické a sociálně demokratické strany (jaro 1933) a později všech stran kromě NSDAP, a
• likvidaci i nepohodlných nacistů, která vygradovala 30. 6. 1934 v noc dlouhých nožů, kdy členové SS povraždili asi tisíc členů SA.

V roce 1934 zemřel prezident Paul von Hindenburg a Hitler se stal Vůdcem Třetí říše. Po získání úplné moci Hitler pokračoval v dalších změnách, především přitvrzoval v opatřeních vůči Židům a demokracii.

Zásahy do ekonomiky

Hned po svém nástupu se Hitler pustil i do nastartování ekonomiky, která byla zasažena hospodářskou krizí. Zavedl systém řízeného hospodářství, omezil pohyb pracovních sil a rozpustil odborové organizace.

Většina průmyslové výroby se přesunula do zbrojního průmyslu, což souviselo se snahou obnovit německou armádu. Zemědělci museli zajistit dostatek surovin tak, aby stíhali zásobovat Německo v průběhu války. Nezaměstnaní pracovali na stavbě silnic, díky kterým došlo ke zjednodušení přesunů armády a zásob.

Opatření proti Židům

Asimilace Židů do společnosti probíhala již během 19. století. Ve 20. století se jejich situace začala zhoršovat. V roce 1935 došlo v Německu k vydání norimberských zákonů. Tím byla zakázána smíšená manželství, s tím souvisela s nutností prokazovat původ. O německé občanství přišli všichni, kteří nebyli árijského původu.

Předválečné pronásledování Židů vyvrcholilo v roce 1938 křišťálovou nocí. Během té došlo k vypálení synagog a židovských obchodů a povraždění velkého množství židovského obyvatelstva, další pak byli posláni do koncentračních táborů. Prvním koncentračním táborem bylo Dachau, založené v roce 1933.