Geologické děje

Geologické děje souvisejí s postupnými proměnami vesmírných těles, bezprostředně se s nimi lze setkat na Zemi. Mohou se odehrávat na povrchu (pak se označují jako vnější geologické děje) či pod povrchem (vnitřní geologické děje). Vnější i vnitřní geologické děje se společně podílejí na utváření a proměnách krajiny.

Vnější geologické děje probíhají na povrchu Země (a případně dalších vesmírných těles) a jsou zásadním způsobem zodpovědné za podobu krajiny.

Vlivem vnějších geologických činitelů dochází ke zvětrávání. Zvětrávání spojené s odnosem materiálu se označuje jako eroze. Zvětrávání může být mechanické (např. mrazové zvětrávání, působení živých organizmů) či chemické (působení \mathrm{O_2}, \mathrm{CO_2}, \mathrm{H_2O}…). Zvětrávání souvisí jak s rušivou činností (dochází např. k rozrušování hornin, zarovnávání krajiny), tak s činností tvořivou (vznikají úlomkovité usazené horniny, půdy, naplaveniny, určité krajinné útvary).

Dále jsou uvedeny příklady vnějších geologických činitelů.

Gravitace

Způsobuje pohyb vody, ledu, zvětralin (a) apod.

a – osypový kužel

Vítr

Odnáší menší částice, vlivem větru vznikají např. spraše (b). Z krajinných útvarů jsou s větrem spojeny duny (c), skalní okna, převisy, viklany (d) či váté písky (e).

b – spraš

c – duny

d – viklan

e – váté písky

Voda

• Soustředně odtéká v potocích a řekách, v horních tocích vytváří zaříznutá údolí (f), v dolních tocích bývají přítomné meandry, slepá a mrtvá ramena, pravidelně zaplavované údolní nivy (g).
• Vodní eroze vede např. ke vzniku skalních měst (h), skalních hřibů aj.
• V oblastech s vápencem se voda podílí na vzniku krasových jevů (i, např. škrapy, závrty, jeskyně…). Dochází k rozpouštění uhličitanu vápenatého (\mathrm{CaCO_3}) kyselinou uhličitou (\mathrm{H_2CO_3}, vzniká rozpouštěním plynného \mathrm{CO_2} ve vodě) a případně jeho zpětné krystalizaci (např. při vzniku krápníků a další výzdoby jeskyň).
• Mořská voda erozí pobřeží zodpovídá za tvorbu útesů (j), ukládáním úlomků vznikají pláže.
• Horské ledovce souvisejí se vznikem údolí tvaru „U“ (k), morény sestávají z materiálu přenášeného ledovcem. Zvláště pevninské ledovce přenášejí i větší bloky hornin, čímž vznikají bludné balvany (l).

f – říční údolí
(kaňon)

g – údolní niva
s meandry

h – skalní město

i – kras

j – útes

k – ledovcové údolí

l – bludný balvan

Živé organizmy

Živočichové rozrušují horniny např. při stavbě svých úkrytů/hnízd. Lišejníky mohou chemicky rozrušovat podklad, na němž rostou. Rostliny se podílejí na zvětrávání zejména svými kořeny.

Vnitřní geologické děje jsou vyvolané vnitřní energií Země, vyznačují se pohybem tepla a hmoty. Většinou jsou dlouhodobé (např. vznik pohoří, pohyb litosférických desek), mohou ovšem být i krátkodobé (např. výbuchy sopek, zemětřesení, tsunami). Vnitřní geologické děje se projevují i na povrchu.

Pohyb litosférických desek

Litosférické desky či jejich části se pohybují po plastické astenosféře:

• Při přibližování desek dochází obvykle k jejich podsouvání (subdukci). Vznikají tak pásemná pohoří (a, např. Andy, Himaláj). Je-li aspoň jedna z desek oceánská, vznikají i hlubokomořské příkopy (b).
• Při oddalování desek vzniká kontinentální rift (c, to je příkopová struktura), což v důsledku vede až ke vzniku nového oceánu. Pokračující oddalování desek vede ke vzniku magmatu a středooceánských hřbetů (d).
• Pohyb litosférických desek či jejich částí vyvolává vrásnění, způsobuje zlomy či další tektonické poruchy. Zlomem zemské kůry a posunem nadloží vznikají tzv. příkrovy (či příkrovová pohoří).

a

b

c

d

Sopečná činnost a doprovodné jevy

Sopečná činnost souvisí se vznikem a pohybem magmatu. Magma pod povrchem vzniká jen za určitých podmínek: při podsouvání litosférických desek, ve středooceánských hřbetech či v tzv. horkých skvrnách (hotspots). Hory v sopečných pohořích mívají tvar kuželů či kup, v Česku je sopečného původu např. České středohoří či Říp. Tuhnutím magmatu (či lávy – e, což je magma proniklé na povrch) vznikají vyvřelé neboli magmatické horniny.

e – erupce
sopky

f – výrony plynů

g – minerální
pramen

h – gejzír

Sopečnou činnost (i po jejím vyhasnutí) mohou doprovázet např. výrony plynů a par (f), vývěry vod (g) či gejzíry (h).

Zemětřesení a tsunami

Zemětřesení vzniká obvykle při vyrovnávání napětí mezi litosférickými deskami. Zemětřesení mohou též být sopečná (souvisí se sopečnou činností) či řítivá (např. při zřícení stropu v krasové oblasti). Ohnisko zemětřesení (hypocentrum) bývá obvykle v hloubce do 70 km. Největší intenzitu má zemětřesení v místě nad ohniskem (epicentrum). K popisu intenzity zemětřesení se používá Richterova stupnice (založená na datech ze seizmografu, zejména v Evropě) či Mercalliho stupnice (založená na pozorování následků).

Vlny tsunami vznikají často vlivem zemětřesení na dně moře. U pobřeží vlny nabývají výšky až desítek metrů, dochází k záplavě značného území. Mívají katastrofické následky.