Odpady

Odpad vzniká zejména během vzniku a po konci životnosti výrobků.

Odpad, respektive některé látky v něm obsažené, lze recyklovat. Recyklace zahrnuje oddělení určitých látek/složek, jejich zpracování a opětovné použití pro další výrobky. Kovy a sklo je možné recyklovat zpravidla neomezeně. Papír se dá zrecyklovat 5–7×, u plastů se obvykle po 2–3 recyklacích začnou zhoršovat vlastnosti (závisí na jejich typu).

Pokud se plastový odpad dostane do životního prostředí, vlivem fyzikálních vlivů se postupem času rozkládá na malé částice, tzv. mikroplasty. Ty na sebe mohou vázat různé škodlivé látky (např. těžké kovy, organické látky) a šířit se potravními řetězci.

V Česku se odpad dosud částečně ukládá na skládky. Konec skládkování je v Česku naplánovaný na rok 2030. Odpad by se poté měl pouze či recyklovat nebo spalovat. V různých částech světa je úroveň nakládání s odpadem dosti rozdílná, problémem je např. vyhazování/únik odpadu do moří.

Problémem souvisejícím s produkcí odpadů je omezená životnost výrobků. Často se uplatňuje tzv. plánované opotřebení, kdy je výrobek navržen tak, aby se po určité době používání rozbil a zákazník byl nucen koupit si nový. K nákupu nového zboží též lidi mnohdy tlačí marketing společností. Kromě změny přístupu k trvanlivosti výrobků by tomuto problému do určité míry mohlo přispět např. jejich opakované používání.

Životní prostředí a zdraví člověka

Zdraví člověka ohrožují nejrůznější chemické látky, které se nacházejí v životním prostředí i potravinách. Příkladem jsou např. těžké kovy či halogenované uhlovodíky. Endokrinní disruptory jsou látky, které v těle působí obdobně jako hormony, čímž ovlivňují funkci endokrinního systému.

Škodlivý pro lidské zdraví je i hluk. Ten může pocházet například z dopravy (zejména ve městech, v blízkosti dopravních komunikací) či těžební činnosti. Dlouhodobé vystavení hluku poškozuje sluch a též vede k problémům s oběhovou soustavou.

Člověka též mohou zasáhnout různé krizové situace, které mohou mít původ v přírodě.