Určování organizmů může sloužit k získání přehledu o přírodě v našem okolí. Mnohdy potřebujeme vědět, zda je daný organizmus využitelný či jedlý (např. borůvka – jedlá × rulík – jedovatý) nebo původní na daném území (např. borovice lesní – původní × vejmutovka – nepůvodní). Někdy se může hodit i informace o tom, že je organizmus zvláště chráněný. Určování organizmů také může být podkladem pro vědecký výzkum.

Znalost organizmů může napomoci tomu, že si uvědomíme nejrůznější souvislosti a vztahy mezi nimi. Při určování organizmů trénujeme schopnost vyhledávat a vyhodnocovat informace, ale také pozorovat organizmy samotné a přemýšlet o jejich znacích.

Určování do skupin

Organizmy se zařazují do určitých skupin, nejnižší základní jednotkou třídění je druh, např. páskovka (rod) keřová (druh). Do čím obecnější (větší) skupiny organizmu zařadíme, tím si zpravidla můžeme být více jisti určením. Při určování je obvykle výhodné postupovat od obecnějšího ke konkrétnějšímu:

• vyšší skupiny – Živočich má spirálně stočenou ulitu. Jasně tedy půjde o plže, který patří do skupiny (kmene) měkkýši.
• rod – Živočich má páskovanou ulitu. Pokud ho potkáme na zahradě či v lese, dost možná půjde o páskovku (a, b). Podobně ale vypadá např. i papáskovka (c) nebo suchomilka (d), ty žijí např. na stepích.
• druh – Páskovka hajní (a) má hnědé obústí ulity (okraj u otvoru), páskovka keřová (b) ne. Pro určení do druhu tedy musíme pozorovat obústí. Navíc můžeme narazit na křížence, kde znaky nejsou jasné. Pokud označíme páskovku keřovou za páskovku hajní, vlastně se dopustíme chyby.

a – páskovka hajní

b – páskovka keřová

c – papáskovka žíhaná

d – suchomilka obecná

V běžných situacích (i v rámci výuky na ZŠ/SŠ) mnohdy stačí určit organizmus do rodu či širší skupiny.

Čeho si při pozorování všímat

• určovací znaky – Organizmy se mezi sebou liší podobou těla. Mnohdy ale můžeme využít další pozorovatelné skutečnosti: zvukové projevy (např. cvrkání hmyzu), způsob pohybu (např. let ptáka) či pobytové stopy (např. otisky nohou, trus, rozrytá půda aj.).
• prostředí – Organizmy obývají určité prostředí: např. páskovku keřovou potkáme na zahradě, suchomilku obecnou na suché stráni.
• čas – Organizmy se v průběhu roku různě projevují. Např. dospělci hmyzu se vyskytují jen v určité části roku, krytosemenné rostliny v různém čase kvetou.

Organizmy lze také určovat pomocí zkoumání genetické informace (DNA), to se ovšem provádí zpravidla jen na vědecké úrovni a v laboratoři.

Záznamy týkající se organizmů (např. fotografie) nikdy nemohou poskytnout tolik informací, jako organizmy samotné. Proto se např. v muzeích či vědeckých institucích uchovávají vlastní organizmy (např. preparáty hmyzu, herbářové položky rostlin a hub, vycpaniny obratlovců).

Zdroje informací o organizmech

Zdrojem informací o organizmech mohou být různé internetové stránky. I v dnešní době mohou kvalitní informace poskytnout tištěné atlasy, které zpravidla kombinují vyobrazení organizmů a jejich popis. K určování organizmů krok po kroku slouží klíče, pro běžné použití se hodí zejména různé zjednodušené verze.

Určovací aplikace

Rychlý přehled o určení organizmu mohou poskytnout mobilní aplikace, které využívají např. vyhodnocování obrazu (vyfocená rostlina, houba, bezobratlý živočich) či zvuku (ptačí zpěv). Určovací aplikace jsou v mnohých případech docela přesné, ale vždy je dobré ověřit určení i pomocí jiných zdrojů.

Mnohé aplikace umožňují záznamy o organizmech i ukládat. Toho může být využito např. v rámci tzv. občanské vědy (citizen science), kdy vědci vycházejí z dat získaných veřejností.