Obecná biologie

• Téma projevy a podmínky života představuje znaky živých soustav a podmínky, které jsou nutné pro existenci života.
• Třídění živých organismů se věnuje pojmenovávání živých organismů či orientaci v jejich skupinách.
• Lze procvičovat pojmy spojené s biologií a názvy biologických oborů.
• Astrobiologie se zabývá možnou existencí života mimo Zemi a jeho souvislostmi s pozemským životem.

Projevy života

Mezi projevy/znaky živých soustav patří zejména:

• dědičnost – Předávání znaků potomkům, „návod“ na znaky je zapsán v nukleových kyselinách (DNA, RNA).
• rozmnožování
• dráždivost – Reakce na podněty, udržování stálého vnitřního prostředí (homeostáza). S dráždivostí může souviset pohyb.
• látková přeměna (metabolismus) – Souvisí s přijímáním živin (potravy), vylučováním či buněčným dýcháním (živiny se reakcí s kyslíkem mění na oxid uhličitý a vodu, uvolňuje se využitelná energie). Některé organismy provádějí fotosyntézu: z oxidu uhličitého a vody za účasti energie světla vznikají živiny a kyslík.
• vývoj
  • v rámci jedince (ontogeneze) – Souvisí s růstem.
  • v rámci druhu (fylogeneze) – Souvisí s evolucí. Průkopníkem myšlenky evoluce hnané přírodním výběrem byl Charles Darwin (1809–1882).

Podmínky života

Živé organismy potřebují určité chemické látky (např. minerální látky, vodu, vzduch, živiny) a energii (zejména ve formě tepla, světla). Zároveň potřebují být chráněné před nepříznivými vlivy (např. UV zářením, ionizujícím zářením – např. kosmickým zářením z vesmíru). Organismy potřebují také prostor pro život, často se jedná o rozhraní prostředí či povrch (např. suchozemské organismy se obvykle pohybují na rozhraní litosféry a atmosféry).

Lidé se odjakživa snaží organismy pojmenovávat, třídit a seskupovat, aby se v jejich množství vyznali.

Druh

Nejnižší základní jednotkou třídění organismů je druh (např. vrabec polní). Jména druhů jsou obvykle dvouslovná, zahrnují rodové jméno (obecnější, vrabec) a druhové jméno (konkrétnější, polní). Do jednoho rodu může patřit více druhů (např. do rodu vrabec patří vrabec polní či vrabec domácí). Za druh se obvykle označují podobné organismy, které se mohou rozmnožovat a vytvořit plodné potomstvo.

Pojmenování organismů

Jména organismů se v češtině píší s malými počátečními písmeny (např. vlk obecný, borovice lesní). Výjimkou jsou vlastní jména (např. prstnatec Fuchsův) či umístění jména do nadpisu/na začátek věty.

Vědecká jména organismů vycházejí zejména z latiny a řečtiny, jsou v základu dvouslovná. Píší se s velkým počátečním písmenem, od úrovně rodu níže kurzívou (např. Passer domesticus – vrabec domácí). Na zavedení názvosloví organismů se do velké míry podílel švédský přírodovědec Carl Linné (1707–1778).

Obecnější skupiny (vyšší taxony)

Mezi taxony (skupiny) organismů (vyšší než druh a rod) patří zejména:

• čeleď
• řád
• třída
• oddělení (u rostlin a hub)/kmen (u živočichů)
• říše

Vzhledem k pokrokům v určování příbuznosti organismů pomocí molekulární biologie toto tradiční pojetí postupně ztrácí význam. Běžně lze hovořit zkrátka o skupinách organismů. Klad v odborné biologii označuje skupinu organismů, která zahrnuje předka a všechny z něho vzešlé potomky. Klady jsou tedy tzv. monofyletické (respektive holofyletické) taxony.

Toto téma bylo rozděleno na následující:

• Projevy a podmínky života
• Třídění živých organismů

Toto téma představuje názvy biologických oborů či oborů, které s biologií úzce souvisejí.